Článek
Řetězec procesů spojující tání Grónska s evropskými extrémy popsal mezinárodní tým vědců v nové studii, která zatím neprošla recenzním řízením. Výzkumníci využili data z reanalýzy ERA5 a globální model ECMWF IFS.
Základem popsaného mechanismu je sladká voda z tajícího grónského ledovce, která se dostává do severního Atlantiku. Její nižší hustota omezuje promíchávání povrchové vody s teplejšími vrstvami pod ní, což podporuje ochlazování mořského povrchu.
V severním Atlantiku tak vzniká výraznější kontrast mezi studenější vodou na severu a teplejším oceánem dále na jih. Tento teplotní rozdíl podporuje cyklonální aktivitu nad Atlantikem, která následně ovlivňuje tryskové proudění.
Podle autorů se jeho prostřednictvím vytvářejí výrazné hřebeny vysokého tlaku vzduchu dále po směru proudění nad západní Evropou. Pokud přetrvávají, přinášejí do Evropy stabilní, slunečné a suché počasí a zároveň mohou podporovat příliv velmi teplého vzduchu od jihu.
Vznikají tak podmínky, při kterých mohou být vlny veder silnější a trvat déle. Autoři označují celý řetězec mezi změnami v Atlantiku a evropským počasím za jakýsi „atmosférický most“.
Schéma shrnující řetězec navazujících procesů od tání Grónských ledovců až po vlny veder v Evropě
Modely mohou část vlivu přehlížet
Vědci našli souvislost také přímo s množstvím vody odtékající z Grónska. V letech předcházejících rokům s výrazným hřebenem vysokého tlaku nad západní Evropou byl odtok z grónského ledovce v průměru o 81,6 gigatuny vyšší než před roky s opačným charakterem cirkulace.
„Tohle je velký problém. Vlny veder a sucha, zejména v oblasti Středomoří, mohou být ještě intenzivnější, než se čekalo. Extrémy počasí mohou být v budoucích klimatických projekcích podhodnocené,“ uvedla pro časopis New Scientist spoluautorka studie Marilena Oltmannsová z britského Národního oceanografického centra.
Právě klimatické modely mohou podle studie část tohoto vlivu přehlížet. Autoři analyzovali modely CMIP6 a zjistili, že nedokážou reprodukovat pozorované změny atmosférické cirkulace spojené s popsaným mechanismem. Za jednu z pravděpodobných příčin považují nedostatečné zachycení přísunu sladké vody do severního Atlantiku.
Ne všichni odborníci však považují celý řetězec za prokázaný. Meteorolog John Methven z University of Reading upozornil, že k pozorovaným změnám podle něj mohou přispívat především výkyvy atmosférické a oceánské cirkulace v Atlantiku.
Pokud by se však popsaný mechanismus v budoucnu potvrdil, pokračující úbytek grónského ledu by mohl mít pro evropské klima dopady sahající daleko za zvyšování hladiny světových oceánů.
