Stát chce, abychom byli Formule 1. Peníze ale dává jen na běžné auto, říká nový šéf Akademie věd

Na konci srpna nám vláda oznámila návrh rozpočtu pro Akademii věd pro rok 2026, který činí 8,14 miliardy korun. Jedná se o navýšení o přibližně 190 milionů korun oproti letošnímu roku, což odpovídá nárůstu něco málo přes dvě procenta.

Růst o pouhá dvě procenta je pro nás velmi znepokojující a rozhodně neodpovídá tomu, že je věda a výzkum prezentována jako jedna z priorit vlády. Pevně věřím, že se nám ještě podaří vyjednat během září dodatečné navýšení.

Představoval bych si alespoň devět miliard korun, abychom dokázali zafinancovat naše vnitřní dluhy, které se nám historicky nakupily zejména na údržbě budov, na obnově přístrojů a podobně.

Přestože rozpočet Akademie věd v posledních letech nějakým způsobem rostl, vzhledem k inflaci jsme ve finále museli velmi šetřit na provozu, abychom primárně podporovali špičkovou vědu. Vzniká nám tam poměrně velký deficit, který bude potřeba do budoucna řešit.

Rozpočet Akademie věd ale nepokrývá jen zmíněná přímá dotace od vlády, ta tvoří přibližně třetinu. Druhou třetinu získáváme z účelových prostředků, tedy zejména evropských a českých grantů. Poslední třetinu, přibližně osm miliard, vygeneruje spolupráce s průmyslovou sférou. Poměrně velkou část z rozpočtu získáváme z plateb za licence nebo služby pro průmysl a podobně.

Současná vláda deklarovala vědu jako jednu ze svých priorit, nicméně když se podíváme na finanční ukazatele, kde je tím hlavním procento HDP, které stát dává na vědu a výzkum, tak v posledních letech toto procento soustavně klesalo. Dnes jsme někde kolem půl procenta HDP. To je velmi daleko od toho, co dává například Německo, Nizozemsko nebo Velká Británie, které jsou naším vzorem a dávají okolo jednoho procenta nebo více. Průměr EU se pohybuje kolem tří čtvrtin procenta, takže jsme hluboce pod průměrem.

Nechci zacházet do detailů, ale je potřeba si uvědomit, že po nás politici a vláda chtějí, abychom dělali vědu na špičkové světové úrovni. Když to ale srovnám například se závody Formule 1, je to jako kdybyste měli závodníka, kterému sponzor dá finance na běžné auto, zatímco ostatní týmy mají vozy Formule 1 a nejlepší řidiče na světě. V tom obyčejném autě samozřejmě závod nějak odjedete, ale je extrémně těžké se dostat na stupínky vítězů.

V letošním roce se už dostáváme do situace, kdy nás v ukazatelích finanční podpory vědy a výzkumu předhánějí i některé země bývalého východního bloku jako například Polsko.

Akademie věd je apriori apolitická, takže to jsou věci, do kterých nechceme žádným způsobem zasahovat. V tuto chvíli především doufám v to, že příští vláda bude vědu a výzkum doopravdy považovat za prioritu, a to i finanční.

Všechno se může stát. Jako představitel Akademie věd budu muset aktivně komunikovat s jakoukoliv legitimně ustanovenou vládou, ať v ní bude kdokoliv, a obhajovat výdaje na vědu a výzkum.

Pevně věřím tomu, že v nové vládě nebude, protože nevidím argumenty pro existenci nového kamenného ministerstva ani žádný přínos pro českou vědu. Centralizace řízení do rukou úředníků určitě není to, co by mohlo vyřešit hlavní problémy české vědy.

Co se týče odlivu českých vědců do zahraničí, obecně je to do jisté míry žádoucí. Potřebujeme, aby mladí vědci odcházeli do zahraničí na stáže nebo během doktorského studia. Aby tam získali znalosti, navázali kontakty a podobně.

Klíčové je, abychom dělali co nejlepší vědu, protože to je pro každého vědce největší motivace. Ti, kteří chtějí být úspěšní ve svém oboru, chtějí být ve špičkovém týmu. To si myslím, že se nám v řadě oborů daří. Máme spoustu špičkových týmů na světové úrovni. Jsme schopni nabídnout velmi dobré pracovní podmínky, zajímavou vědu a solidní přístrojové vybavení.

Díky tomu se nám daří lákat experty ze zahraničí. Dneska máme ústavy, které mají až 30 procent zaměstnanců ze zahraničí a z velké části i ze západní Evropy.

Samozřejmě druhý problém je mzdová podpora, kde nejsme schopni nabídnout srovnatelné podmínky jako třeba v Německu nebo dokonce v Americe, kde je to úplně na jiné úrovni. Platovými podmínkami nemůžeme konkurovat, ale postupně se to zlepšuje.

Problém je, že vědecký trh je velmi globální, protože všichni vědci umí výborně anglicky, a tak mohou do zahraničí odjet kdykoliv a najít si tam adekvátní práci. Mezi institucemi a státy je velká konkurenční soutěž o odborníky.

To se velmi liší podle ústavů, které si nastavují podmínky z velké části samostatně. Průměr není tolik vypovídající, ale za celou Akademii věd je nižší, než je průměrný výdělek v Praze (přibližně 62,5 tisíce korun hrubého, pozn. red.). Přitom vzdělanostní struktura v Akademii je výrazně jiná.

Jak už jsem řekl, těch přibližně osm miliard korun ze státního rozpočtu je pouze 30 procent financování Akademie. Z této stabilní složky dokážeme zaplatit jen základní chod vědeckých ústavů, to znamená energie, platy administrativních pracovníků a podobně.

Téměř veškerá věda, kterou děláme, už se musí platit z grantů, a to včetně mezd vědeckých pracovníků. Některé ústavy jsou více úspěšné, některé méně, což závisí i na oboru, kterému se ústav věnuje. To se do mezd následně promítá. Celý problém tkví ve špatném nastavení poměru mezi financováním z grantů a stabilní složkou ze státního rozpočtu.

Tento systém také komplikuje ředitelům dlouhodobé koncepční vedení pracovišť, protože jsou závislí na tom, které granty se získají. Mnohem hůř se pak přistupuje k řešení rozsáhlejších komplexních témat, která vyžadují dlouhodobý přístup a dlouhodobé financování.

Jde o velké priority typu umělé inteligence, vesmírný výzkum, energetika, vývoj nových léčiv nebo biomedicína a mnohé další.

V zemích na západ od nás jako je Německo to mají obráceně. Stabilní složka financování tvoří 70 až 80 procent rozpočtu a granty jsou těch 30 procent jako třešnička na dortu, která je na dva, tři nebo čtyři roky. Poskytuje to institucím mnohem větší stabilitu jak platovou, tak i existenční. Vědeckým pracovníkům to umožňuje větší nezávislost a i témata, která řešíte, nezávisí na tom, jestli zrovna získáte grant.

Tahle diskuze se otevírá dlouhodobě a bohužel zatím nebyla politická odvaha do systému zásadním způsobem sáhnout. Spíše se to s časem zhoršuje. Systém byl takto špatně nastaven v 90. letech, kdy byla jakási představa, že vědec musí všechno vysoutěžit a že soutěž je hybnou silou excelence.

To by fungovalo relativně dobře, kdyby grantové agentury měly dostatek peněz, úspěšnost (zisku grantu, pozn. red.) byla 30 až 40 procent a všechny špičkové návrhy projektů by tudíž měly velkou šanci uspět. V momentě, kdy jsme na úspěšnosti deset až patnáct procent, tenhle systém nemůže fungovat. Pouze nutí špičkové vědce věnovat až třetinu svého pracovního času psaní a administraci nových a nových projektů místo toho, aby se věnovali vědecké práci.

Určitě je to pro nás velmi významný zdroj. Ročně získáváme asi osm miliard z licenčních poplatků, smluvního výzkumu, za služby, které firmám poskytujeme, a podobně. Ale i v tomto případě se jedná z velké části o nestabilní zdroj. Náš problém je poměr stabilního financování a účelového financování z grantů. Spolupráci s průmyslem nicméně chceme do budoucna rozšiřovat.

Máme a jsme tomu otevřeni. Obranný výzkum je velké téma a pravděpodobně do něho půjdou i významné prostředky do budoucna. Vedeme diskuze s vládou, s ministrem pro vědu i s ministerstvem obrany o tom, jakým způsobem na tom lépe spolupracovat. Ale zatím pokrok není úplně velký. Je potřeba, aby stát trochu lépe definoval, co v této oblasti potřebuje, a jak to zafinancovat.

Zákon nemáme připravený, proto to teď konkrétně nechci říkat. Mým cílem je podívat se na způsob, jakým je akademie řízena, zefektivnit tento proces, protože je to velká instituce a potřebuje nastavit trochu moderněji. Jde o jednu z mých priorit. Ale bude velmi záležet na tom, jaká vláda bude zvolena, protože pro takové změny je potřeba určitá politická stabilita.

Je zásadní, abychom dokázali udržet široké spektrum témat. Protože my dnes netušíme, jaká expertiza bude potřeba za pět či deset let. Před pár lety, než přišel covid-19, jsme netušili, že bude potřeba rozsáhlá expertiza ve virologii. Nedávno vypukla válka na Blízkém východě a najednou začala velká sháňka po orientalistech. Akademie udržuje dlouhodobě znalost v celé šíři oborů, aby mohla poskytovat oporu státní správě v jejím rozhodování.

Na tom jsme v posledních letech usilovně pracovali. Dnes má každý ústav program pro zlepšení podmínek pro ženy na mateřské a rodiče obecně. Standardně nabízíme home office a částečné úvazky, protože i vědcem lze být na částečný úvazek.

Spousta čerstvých matek se po relativně krátké době vrací na částečný úvazek, aby byla v kontaktu s kolegy a s oborem. Ústav jim to umožňuje, nabídne i částečný home office. Máme i školky a jesle, abychom rodičům co nejdřív umožnili návrat do práce.