Souhvězdí Orion: Král zimní oblohy

Při nočních procházkách v ledovém klidu a tichu zimních nocí jistě mnoho lidí spatřilo na jihovýchodním či jižním obzoru výrazné souhvězdí ve tvaru šipky. Souhvězdí Orion je na naší noční obloze zcela nepřehlédnutelné. Kde se ale vůbec vzalo? Jaká je jeho historie a jaké pozoruhodné objekty hlubokého vesmíru v něm najdeme?

Orion je postava z řecké mytologie. Byl synem boha moří Poseidóna, díky tomu mohl chodit po mořském dně s hlavou nad hladinou. Byl znám jako lovec a k lovu používal meč, který v rámci souhvězdí obsahuje nejznámější mlhovinu noční oblohy.

Když opilý svedl manželku Oinopióna, syna Dionýsa, stihl ho trest a byl oslepen. Poté se vydal hledat pomoc u slunečního boha Hélia, jehož paprsky mu pomohly navrátit zrak. Následně byl podle jedné verze omylem zabit bohyní Artemis. Podle jiné verze ho zabila záměrně, aby mu jakožto lovci zabránila vybití všech zvířat na zemi. Poté byl vyzvednut na nebesa, kde podle pověsti září jako souhvězdí. Podle třetí verze byl Orion zabit obrovským štírem, kterého na něj poštvala rozzlobená bohyně Héra.

Nyní se nachází na obloze v doprovodu dvou psů (souhvězdí Malý a Velký pes), na protější straně leží souhvězdí Štíra, před kterým se snaží schovat. Pomyslně pronásleduje mořské nymfy Plejády (hvězdokupa M45), které Zeus proměnil v holubice, aby se před Orionem mohly skrýt na obloze.

Orion se poprvé na obloze objevuje ke konci srpna nad východním obzorem a zapadá nízko nad západním horizontem krátce po soumraku v půlce dubna. Dominantou oblohy je zejména v období od prosince do února, kdy se dostává nejvýše, zhruba 40 stupňů nad obzor. Sousedními souhvězdími jsou Eridanus, Býk, Jednorožec, Blíženci a Zajíc.

Co tedy všechno v Orionu můžeme nalézt?

Jednu z nejznámějších mlhovin objevil už v roce 1610 francouzský astronom Nicolas-Claude Fabri de Peiresc. První fotografie byla pořízena v roce 1870 astronomem Henry Draperem. Jde o tzv. emisní mlhovinu, která je Zemi nejblíže. Zdrojem ionizace je několik mladších hvězd, tzv. hvězdy Trapézu. Na obloze se rozprostírá na ploše, která je čtyřikrát větší než Měsíc v úplňku.

Jde o tři hvězdy v řadě za sebou, které tvoří pomyslnou úsečku a jsou součástí nejvýraznější části připomínající šipku. Jde konkrétně o hvězdy Mintaka, Alnilam a Alnitak. Asi nejzajímavější je oblast kolem hvězdy Alnitak, kde najdeme spoustu zajímavých mlhovin, jako je například Plamínek nebo Koňská hlava.

V oblasti meče nacházíme nejznámější mlhovinu M42, kterou lze spatřit na temnější obloze i pouhým okem. Je možné ji pozorovat už menším triedrem či teleskopem. Nad slavnou mlhovinou v Orionu najdeme i menší, méně výraznou, ale stále krásnou mlhovinu Utíkající muž s označením Sh 2-279 (Running Man Nebula).

V blízkosti Orionova pásu nacházíme výraznou emisní mlhovinu, kterou známe pod názvem Barnardova smyčka. Tento obrovský pás zářících mlhovin je neznámého původu. Jedna z hypotéz tvrdí, že smyčka vznikla větrem z jasných hvězd Orionova pásu, nebo explozí supernovy, která už nyní není viditelná.

Barnardova smyčka není pouhým okem viditelná, za to je častým cílem astrofotografů jako doplnění krásy už tak zajímavé oblasti noční oblohy. Celý komplex mlhovin zahrnuje obrovskou oblast tzv. molekulárního mračna, jež je mimo jiné i velkou porodnicí nových hvězd. Oddělenou částí tohoto gigantického kolosu je tzv. OB1a a OB1b; v mračnu s označením 1b se v okolí hvězdy Lambda Orionis nachází další výrazná mlhovina s označením Sh 2-264 (Angelfish Nebula).

Celý mlhovinový komplex v Orionu je oblastí, kde se rodí spousta nových hvězd a také tzv. protoplanetárních disků, což jsou malé oblasti prachu a plynu rotujícího kolem vznikajících hvězd. V těchto discích se v průběhu milionů let postupně srážejí jednotlivé částice, čímž se formují tzv. protoplanety a později i skutečné planety.

Mezi méně známé mlhoviny v souhvězdí Orionu patří reflexní mlhovina nesoucí v angličtině přídomek Casper the Friendly Ghost Nebula (Hodný duch Casper) odkazující na postavu z animovaného seriálu. Jedná se o nejjasnější reflexní mlhovinu na celé obloze a je pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země, protože se nachází v blízkosti nebeského rovníku. Můžeme ji tedy pozorovat jak u nás, tak třeba u Austrálie.

Objevena byla v roce 1780 francouzským astronomem Pierrem Méchainem. Od Země je vzdálená jen asi 1600 světelných let.

Mlhovina Koňská hlava patří mezi temné mlhoviny. Objevila ji roku 1888 skotská astronomka Williamina Flemingová. Nachází se hned pod hvězdnou Alnitak. V blízkosti Koňské hlavy nacházíme i výraznou mlhovinu Plamínek (NGC 2024). Červené zbarvení celé oblasti je způsobeno zářením ionizovaných atomů vodíku.

Hlava koně má velmi snadno rozpoznatelný tvar, který vzniká díky silné koncentraci prachu v malé oblasti, což způsobuje takřka úplnou neprůhlednost.