Článek
Na akademické půdě českých univerzit se informace o škole a jeho studentech podávají běžně formou univerzitních novin či webových prezentací. Dosud ale existuje málo takových časopisů, které by byly zároveň čitelné i čtivé pro studenty všech vysokých škol. Mají vlastně absolventi a studenti VŠ v České republice šanci dozvědět se z nich více o práci a svojí budoucí kariéře ?
"Často se jedná o velmi strohé a pro studenty "nečtivé" informace, u kterých si neodpočinou. Tisk je pak zajímavější pro profesory a administrativu škol, než pro samotné studenty. V poslední době se nicméně objevují i poměrně kvalitní "lokální" časopisy studentů daných škol," říká Adam Kožela z magazínu StiP.cz (Students in Prague), který sám studuje vysokou školu ve Vídni a má tedy přehled o tom, co čtou studenti v rámci EU.
"Skutečných novin či časopisů o studentech a pro studenty je tedy jako šafránu. Snažíme se to změnit a přinést studentům v ČR něco nového - lifestyle magazín o studentech se spoustou zajímavých článků a tipů, např. na práci, stáže nebo trainee programy, které jsou jim k něčemu užitečné," popisuje důvody, kterého do dovedly společně s Tomášem Rašnerem, dalším studentem vídeňské univerzity, k vydávání lifestyle magazínu StiP.cz.
Ve střední a západní Evropě mají bezplatné lifestylové časopisy pro studenty delší tradici. V Německu vychází např. UniCum, v Rakousku StiV.at, podobný časopis také v Polsku a některé i ve Velké Británii. I dnešní internetová generace studentů chce totiž nadále čerpat nové informace tištěnou formou.
"Tištěné časopisy jsou totiž stále atraktivní. Alespoň do okamžiku, než bude mít každý student na přednášce notebook, což ještě potrvá. Posun od tištěných medií k elektronickým je patrný hlavně ve zpravodajství, oproti tomu lifestyle a odpočinkové čtení na počítači si ještě pořád nedokáže moc lidí představit," dodává Adam Kožela.
A jaká jsou na aktivity studentů reakce jejich profesorů? V podstatě existují dvě názorové skupiny. "Jedni jsou příjemně překvapeni, jednak aktivitou studentů s poměrně solidním výsledkem, a jednak tím, že se tam opravdu najde zajímavé čtení. Druzí vidí v časopise nástroj na tvoření morálních hodnot mládeže, něco jako prodlouženou ruku státu a posléze i školy při výchově, a to je špatně," hodnotí Kožela situaci.
"Naši čtenáři tu nejsou pro nás, ale my jsme tu pro ně - píšeme o tom, co si myslíme, že je zajímá, ne o tom, co by je podle názoru moralistů mělo zajímat," dodává.