Pod nizozemským městem ležel rozsáhlý lázeňský areál z dob antického Říma

Rutinní archeologický průzkum před plánovanou výstavbou nové obytné čtvrti se v Nijmegenu změnil v jeden z nejvýznamnějších objevů římské minulosti Nizozemska za poslední roky. Pod někdejší průmyslovou lokalitou se skrývá komplex římských lázní, jehož plocha dosahuje nejméně 4900 metrů čtverečních.

Lázně se nacházely ve starořímském Ulpia Noviomagus Batavorum, které leželo u řeky Waal na místě dnešního Nijmegenu. Podle historiků získalo město kolem roku 100 našeho letopočtu za císaře Trajána městská práva a krátce poté zde vznikla řada monumentálních veřejných staveb včetně lázní.

Nově odkrytý komplex svou rozlohou výrazně překonává ostatní známé římské lázně na území dnešního Nizozemska, například v bývalých osadách Forum Hadriani, dnešním Voorburgu u Haagu, či Coriovallum, dnešním Heerlenu.

Část lázeňského areálu byla objevena již v roce 1992, tehdejší průzkum ale umožnil prozkoumat jen zlomek. Současné vykopávky, které mají pokračovat do konce července, odkryly vedle samotných lázní i okolní ulice a obytné domy.

Nález tak vypovídá o celé prosperující městské čtvrti. Lázně byly podle odborníků velmi dobře vybaveny. Dochovaly se stopy mramorového obložení, barevných omítek i dalších ozdobných architektonických prvků.

„Lázně byly nedílnou součástí římského města,“ dodal minulý měsíc podle portálu Phys.org Stephan Mols z Radboudovy univerzity. „Při vykopávkách vidíme pouze spodní části budov, často základy nebo někdy jen místo, kde kdysi stály. I z toho ale můžeme odvodit, jak velký a impozantní musel tento lázeňský komplex být. To dokazuje, že římský Nijmegen byl městem značného významu.“

Zvláštní pozornost vzbuzují též technické prvky. Archeologové odkryli nejen četné odvodňovací kanály, ale také hypokaustum neboli starořímský systém podlahového vytápění.

Hypokaustum fungovalo tak, že se v přilehlé topné místnosti ohříval vzduch, který pak proudil do prostoru pod zvýšenou podlahou lázní. Podlaha stála na malých cihlových sloupcích, takže se horký vzduch mohl šířit pod ní a postupně místnost vyhřívat.

Vedle stavebních pozůstatků přinesly vykopávky i množství předmětů každodenního života, jako jsou šperky, mince nebo hrací kostky.

K nejvýraznějším nálezům patří bronzová busta boha Bakcha, který byl římskou obdobou řeckého Dionýsa. Podle archeologů původně zdobila nalévací nádobu nebo kus nábytku, později ale byla upravena a použita jako součást vah.

Neobvyklý objev pak představují stovky kostěných jehlic do vlasů, které římské ženy používaly k upevnění složitých účesů. Vedoucí stavebního projektu Erik Verhelst pro deník DutchNews popsal, že dokonce sám našel jednu jehlici s kočičím motivem: „Je to stojící kočka se zvednutým ocasem. Možná je rozzlobená, to nevím.“

Nález zároveň mění pohled na délku římského osídlení Nijmegenu. Mince z doby císaře Postuma, který vládl v letech 260 až 269 našeho letopočtu, naznačují, že místo zůstalo obývané déle, než se dříve předpokládalo.

I když má v lokalitě v příštích letech vzniknout nová obytná čtvrť, archeologové plánují, že nejlépe dochované části lázeňského komplexu zůstanou zachovány a budou přístupné obyvatelům i návštěvníkům.

Nizozemské město Nijmegen neboli římské Ulpia Noviomagus Batavorum, kde byl lázeňský komplex objeven.