Článek
Jak rakouští vědci sdělili na středeční tiskové konferenci, nejnovější analýza radioaktivního uhlíku C 14 pomohla datovat kosti do období mezi lety 80 a 130 n. l., tedy do dob Římské říše.
Na místě ve vídeňské čtvrti Simmering, která je rezidenční a průmyslovou oblastí rakouské metropole, bylo potvrzeno 129 těl. Týmy archeologů rovněž objevily mnoho dalších kostí a domnívají se tak, že celkový počet obětí přesahuje číslo 150 – což je objev ve střední Evropě dosud nevídaný.
Nález je nesmírně vzácný i z toho důvodu, že Římané mrtvé zpravidla zpopelňovali, a to i během válečných konfliktů. Takováto praxe kremace trvala u Římanů až do 3. století n. l., upozornila stanice Deutsche Welle, která o objevu informovala.
„Protože v evropských částech Římské říše byly okolo roku 100 našeho letopočtu běžné pohřby žehem, jsou pohřby do země absolutní výjimkou. Nálezy římských koster z této doby jsou tudíž extrémně vzácné,“ prohlásila šéfka vídeňských archeologů Kristina Adlerová-Wölflová.
„To, že se uchýlili k pohřbívání, naznačuje velmi nejistou situaci a nedostatek času,“ konstatovala podle agentury AP hlavní vedoucí vykopávek Michaela Binderová.
Již dříve se např. v Německu našla bývalá bojiště se zbraněmi, ale najít samotné padlé, to je podle ní unikát.
Všichni mrtví nesou jasné známky bojových zranění způsobených meči, kopími, dýkami a střelami – šlo o zranění z bojiště, nikoli o nějakou popravu.
„Víme, že to byli všichni muži. Všichni byli na svou dobu poměrně vysocí, měřili více než 1,7 metru. Byli ve věku mezi 20 a 30 lety a všichni měli válečná zranění,“ popsala archeoložka Adlerová-Wölflová.
Identita pohřbených v tomto záhadném masovém hrobě však zatím není zcela jasná. Pouze jeden z mrtvých byl rozpoznán jako římský voják, a to díky svým botám s hřeby na podrážkách.
Podle archeologů by ostatní pohřbení mohli být tedy i Germáni, avšak k určení jejich původu bude zapotřebí provést další analýzu DNA.
Tažení císaře Domitiana?
Stejně tak dalším tajemstvím zůstává bitva, ve které vojáci padli. Historické záznamy poukazují na dunajská tažení císaře Domitiana v období let 86 až 96 n. l., jejichž cílem bylo potlačit germánské kmeny severně od Dunaje.
Tyto války, byť jen málo zdokumentované historiky, trvaly téměř deset let na konci 1. století a pro Římany byly velmi nákladné.
V určitém okamžiku se totiž germánští Svébové spojili s kočovnými Sarmaty a společně podnikli nájezdy na římské území. Římský spisovatel a historik Suetonius zaznamenal bitvu, při níž byla zničena celá legie.
„To, co o těchto válkách proti Germánům víme, je, že trvaly relativně dlouhou dobu a proběhlo mnoho různých bitev. Pravděpodobně se díváme na jednu z nich,“ doplnila Adlerová-Wölflová.
Za připomenutí stojí, že v 1. století n. l. proměnili Římané bývalou keltskou osadu v tábor Vindobona (na území dnešní Vídně), který měl chránit dunajskou hranici před nájezdy kmenů ze severu. Archeologové se domnívají, že po těchto složitých válkách proti Germánům se Řím rozhodl posílit svou obranu a přeměnit budoucí Vídeň na vojenský tábor, který by hostil celou legii.
Vídeňský městský okres Simmering