Článek
V přístroji nazvaném Lokomat, sloužícímu pro nácvik chůze, stojí upoutaný v jisticích popruzích Jan Berger. Na nohou má robotické ortézy a vyšlapuje si po pásu, před sebou obrazovku, na které ubíhá lesní cesta. A pozor – změna. Teď coby astronaut hopsá měsíční krajinou.
Na téhle terapii je už podvanácté, a tak může hodnotit: „Oproti začátkům je to příjemný posun. Cítím se při chůzi lépe. Dříve jsem musel mít dvě francouzské hole, teď stačí hůlka. A věřím, že i tu jednou zahodím.“
Princip je jednoduchý: pacient je napřed odkázaný na výpomoc robota ovládajícího ortézy, postupně ale přebírá iniciativu a učí se sám znovu chodit. Přitom je jištěný, aby nemohlo dojít k pádu.
„Někdo, kdo dokáže pouze sedět, ujde na první terapii třeba jen sto metrů,“ konstatuje Tereza Cejpková, lékařka ze zmíněného centra. „Ale to se rychle zlepšuje – průměrný pacient ujde osm set až tisíc metrů rychlostí kolem 2,5 kilometru za hodinu,“ podotýká.
Obrazovka před pásem nabízí několik interaktivních prostředí. „Třeba procházku po pláži, lesem, zasněženou krajinou. Pacienti to milují. Ti pokročilejší, kteří jsou již v lepší kondici, mají obzvláště rádi skákání po ledových krách nebo chůzi po Měsíci,“ prozrazuje lékařka.
Lokomat tady využívají především pro částečně ochrnuté pacienty po cévních mozkových příhodách. „Ale je vhodný i pro pacienty s diagnózou roztroušené sklerózy nebo po traumatech,“ upřesňuje Cejpková.
Zázračné rukavice
Podobných vychytávek je tady celá řada. Jedna žena balancuje na plošině určené pro nácvik rovnováhy, jiná leží na lůžku se stimulačním vibračním systémem, který vyvolává imaginární pohyb. Vedle sedí muž před obrazovkou, přes ovládací madlo kličkuje virtuální ulicí, na rukou má robotické rukavice jako od Terminátora.
„To jsou rukavice Gloreha,“ vysvětluje ergoterapeutka Štěpánka Langhammerová. „Díky táhlům pomáhají pacientům po cévní mozkové příhodě obnovit funkce ruky, a to i ve stadiu, kdy je nehybná,“ říká.
Jak často se tato léčebná „hra“ praktikuje? „Půl hodiny denně, třikrát až pětkrát týdně,“ doplňuje Langhammerová.
Budoucnost oboru
Centrum robotické rehabilitace vyšlo plzeňskou fakultní nemocnici na 32 milionů korun, část nákladů pokryla evropská dotace. „Robotická rehabilitace je budoucností tohoto oboru a jsme rádi, že ji můžeme nabídnout právě u nás,“ konstatuje ředitel nemocnice Václav Šimánek.
Špičkově zařízené pracoviště vznikalo dva roky. „Umožňuje poskytnout intenzivnější, přesnější, lépe měřitelný trénink. Dokážeme rychleji navrátit určité ztracené funkce. Moderní technologie mohou pacienta lépe motivovat – interaktivním prostředím, zpětnou vazbou v reálném čase,“ připomíná Cejpková a uzavírá: „Robotická rehabilitace je trend, ale základem je ta klasická, založená na kontaktu s pacientem.“
