Článek
Jednalo se o rekordně nejbližší přiblížení jakékoli sondy ke hvězdě v historii.
Nově zveřejněné snímky od NASA, které můžeme vidět jako videosekvenci výše, ukazují struktury ve slunečním větru, což je neustálý proud elektricky nabitých částic, které Slunce vyvrhuje do prostoru rychlostí přes 1,6 milionu km/h.
Video vytvořené ze snímků pořízených přístrojem WISPR (Wide-Field Imager for Solar Probe) na palubě sondy jednoduše řečeno ukazuje, jak sluneční vítr proudí ven z koróny (sluneční koróna je vrchní, od povrchu Slunce nejvzdálenější část sluneční atmosféry, jde o velmi horké a velmi řídké prostředí – pozn. red.).
Sluneční vítr hraje klíčovou roli v kosmickém počasí. Projevuje se mnoha různými efekty. Společně s materiálem vyvrženým ze Slunce a magnetickými proudy ze Slunce pomáhá vytvářet polární záře, „oškubává“ z planet jejich atmosféru, indukuje elektrické proudy, které mohou přetížit elektrické rozvodné sítě a ovlivnit komunikaci na Zemi. Pochopení vlivů slunečního větru začíná pochopením jeho původu na Slunci, jak shrnul internetový časopis Kosmonautix.
„Sonda Parker nás opět přenesla do dynamické atmosféry naší nejbližší hvězdy,“ uvedla Nicky Foxová, zástupkyně ředitele vědeckých misí NASA. „Sledujeme, kde vznikají hrozby vesmírného počasí pro Zemi, na vlastní oči. Tato data zlepší naše předpovědi a ochrání astronauty i technologie.“
Co snímky konkrétně ukazují? Pomocí kamery WISPR zachytila sonda toto:
- heliosférický proudový list – oblast, kde se mění směr slunečního magnetického pole;
- srážky několika koronálních výronů hmoty (CME) – mohutných výbuchů nabitých částic, které jsou hlavním spouštěčem bouří kosmického počasí.
Srážky CME byly poprvé zachyceny ve vysokém rozlišení, což podle vědce Angelose Vourlidase z americké Univerzity Johnse Hopkinse pomůže vědcům pochopit, jak tyto výrony vzájemně interagují – což je důležité pro včasné varování před jejich dopady na Zemi.
Dva typy slunečního větru
Data zároveň potvrzují existenci dvou odlišných typů slunečního větru:
- tzv. alfvénický vítr – rychlý a proměnlivý, pochází z chladných oblastí zvaných korónové díry;
- ne‑alfvénický vítr – pomalejší a stabilnější, proudící z tzv. helmet streamers (přilbicových struktur).
Tato zjištění přispívají k pochopení toho, jak Slunce ovlivňuje prostředí v celé Sluneční soustavě.
Další fáze misí
Parker Solar Probe má za sebou již 24 blízkých průletů kolem Slunce. Příští – jubilejní 25. průlet – je naplánován na letošní 15. září. Cílem celé mise, která potrvá do roku 2026, je dosáhnout vzdálenosti méně než šest milionů kilometrů od povrchu Slunce a odhalit klíčové mechanismy, které pohánějí sluneční aktivitu a ovlivňují kosmické počasí.
Parkerova solární sonda byla do středu naší Sluneční soustavy vyslána v roce 2018.
Současně s ní přináší důležité poznatky také evropsko-americká mise Solar Orbiter, která z větší vzdálenosti mapuje dění na Slunci. Letos se aparát zaměřuje na polární oblasti Slunce, klíčové pro pochopení slunečního magnetismu.
Evropská kosmická agentura (ESA) např. minulý měsíc zveřejnila snímky pořízené v březnu pomocí tří palubních přístrojů Solar Orbiteru. Pochlubila se tím i na svém webu. Fotografie ukazují jižní pól Slunce – který je při pohledu ze Země prakticky nepozorovatelný – ze vzdálenosti cca 65 milionů km, jež byly získány v období maximální sluneční aktivity.
🌞 See the Sun from a whole new angle.
— European Space Agency (@esa) June 11, 2025
For the first time, our Solar Orbiter mission has captured close-up images of the Sun’s mysterious poles, regions long hidden from our view.
In 2025, Solar Orbiter gave us a first-ever look at the Sun’s south pole.
Remarkably, it… pic.twitter.com/EhyYxtDyaR
Spolu s Parkerem, který prolétá blíže k povrchu Slunce, tak tvoří jedinečnou kombinaci pohledů „zblízka i zdálky“. A pomáhají rekonstruovat chování výronů koronální hmoty a slunečního větru.
