Článek
Školka Korálek je totiž jednou z jedenácti pardubických škol, které jsou aktuálně zapojeny do projektu Dobro-sen. Ten funguje na jednoduchém principu. Senioři dobrovolně docházejí do mateřinek a zde pomáhají, kde je potřeba. Přinášejí dětem nejen pomocnou ruku, ale i klid, trpělivost a lidskou blízkost. Za dvanáct let jeho existence se ve školkách, nebo i základkách, prostřídalo na padesát seniorů, z toho byli dva dokonce dědečkové.
„Čtou s nimi, chodí s nimi ven, pomáhají při oblékání nebo při běžných činnostech, které jsou součástí každého dne ve školce. Děti je pak skutečně oslovují ‚babičko‘,“ vysvětlila ředitelka mateřské školy Petra Vopršalová a na adresu babičky Vendulky, jak Venuši Novotné děti říkají, dodala, že je to velmi zkušená babička.
„Ví, jak si s nimi poradit. Navíc u takto malých dětí, které nastupují třeba ve 2,5 letech, je každá ruka dobrá. A na babičky koukají děti úplně jinak. Je tam ten mazlící efekt,“ poznamenala ředitelka, podle níž ale nezáleží na předchozí praxi babiček. Druhá, která k nim do školky dochází, celý život pracovala v chemickém průmyslu.
„S babičkou máme nastavená pravidla, ale její pomoc rozhodně vítáme. Děti ji milují. Často ji třeba poprosíme, ať hraje na piano, protože se díky tomu můžeme víc věnovat dětem. Což je u pohybových dovedností velmi potřebné. Je u nás vytížená na sto procent,“ prozradila učitelka Pavla Hrubešová.
Venuše Novotná, které dětí říkají babička Vendulka, pomáhá i během svačinek či oběda.
„Je to oboustranná radost. Práce s dětmi mě naplňuje a mám ji ráda. Když do školky přijdu, hned ke mně běží, volají ‚babičko‘ a chtějí mě vzít za ruku. Jako bych ze školky nikdy neodešla. Je to nádhera,“ prozradila babička Vendulka. Díky své dlouholeté praxi už může porovnávat, jak se děti změnily. I když podle ní jsou to stále stejná nevinná stvoření.
„Utváří je ale rodiče a ti se velmi mění. Své děti posouvají tam, kam sami chtějí. Ale každý je jedinečná osobnost. I malé děti. S trochou nadsázky mi někdy přijde, že rodiče děti kazí. Často si skrze ně chtějí splnit své sny. Ale i to jejich dítě má třeba svůj sen, který je odlišný,“ míní Novotná.
Až moc technologií?
Velký rozdíl mezi jejími svěřenci na počátku kariéry a nyní je v technice, která nás obklopuje. „Dvouapůlleté dítě už má v ruce mobil, tablet. Já myslím, že dítě by spíš mělo mít v ruce knížku, nůžky, něco tvořit. Rozvíjet fantazii. Rodiče by mu měli hodně číst, protože v dnešní době je mezi dětmi velmi mnoho logopedických vad. S dětmi se tolik nemluví, jsou odkázané na televizi, takže řeč se nerozvíjí,“ upozornila Venuše Novotná.
A určitě by podle ní pomohlo, kdyby se do projektu zapojilo i víc dědečků. Mohli by podle ní učit děti kupříkladu to, jak se co zatlouká.
„Řada dětí třeba nemá babičku nebo dědečka nablízku a tady vzniká krásné pouto. Tyhle energické a aktivní dámy chtějí být pořád platné a prospěšné. Babičky dobrovolnice se staly platnou součástí týmu personálu našich mateřinek,“ uvedl náměstek primátora Jakub Rychtecký (Žijeme Pardubice).
