Oheň jako „lednička“ pravěku. Studie mění pohled na nejstarší kuchaře dějin

Nešlo o vaření, ale o něco mnohem prozaičtějšího: uchování masa.

Nová hypoteticko-teoretická studie publikovaná v odborném časopise Frontiers in Nutrition reinterpretuje rané využití ohně. Autoři studie, izraelští vědci Miki Ben-Dor a Ran Barkaj z Telavivské univerzity, se rozhodli podívat na problematiku využívání ohně pravěkými lidmi odlišným způsobem.

Místo spekulací o tom, kdy začali naši předci vařit, si položili otázku: „K čemu vlastně první lidé oheň opravdu potřebovali?“ Odpověď přišla z nečekané oblasti, konkrétně z bioenergetiky.

Na základě bioenergetických modelů a revize archeologických dat autoři tvrdí, že primárním impulsem k ovládnutí ohně nebylo vaření, nýbrž dlouhodobé uchování masa velkých savců a odstrašení predátorů.

„Obecně se má za to, že před 400 000 lety bylo používání ohně běžné, především k opékání masa a možná také ke svícení a vytápění. Ohledně předchozího milionu let však panují spory a byly předloženy různé hypotézy, které vysvětlují, proč první lidé začali oheň používat. V této studii jsme se snažili prozkoumat nový pohled na tuto problematiku, “ řekl portálu Sci.News Ran Barkaj.

Velké kusy zvěře představovaly pro tehdejší lovce obrovskou hodnotu. V období před 1,9 až 0,78 milionu let, které studie zkoumá, ale naši předci neměli téměř žádné možnosti, jak kořist uchovat.

„Maso a tuk z jediného slona stačily k nasycení skupiny 20 až 30 lidí po dobu jednoho měsíce nebo i déle. Ulovený slon nebo hroch byl tedy skutečným pokladem, jakousi bankou masa a tuku, kterou bylo třeba chránit, protože po ní toužili nejen predátoři, ale také bakterie,“ dodal profesor Barkaj.

Obě tyto hrozby pomohl vyřešit oheň. Kouř a teplo z ohně vysušily povrch masa a zpomalily růst bakterií. Plameny odrazovaly šelmy a sušené nebo uzené maso mohlo být bez rizik konzumováno po dobu mnoha dní.

Na základě etnografických paralel ze života dnešních lovců-sběračů vědci vytvořili model, ve kterém si skupina pravěkých lidí mohla rozdělit ulovené zvíře na týdenní porce – za předpokladu, že udržovali oheň.

Podle výpočtů bylo udržování ohně energeticky levnější než ztráta zkaženého masa. Oheň tak jasně vychází jako logický nástroj pro uchování tohoto cenného zdroje potravy.

„Tehdejší lidé, většinou Homo erectus, nepoužívali oheň pravidelně, ale pouze příležitostně, na specifických místech a pro zvláštní účely,“ vysvětlil pro magazín Discover Miki Ben-Dor, který se na výzkumu rovněž podílel.

Autoři se neopírají jen o teoretické modely. Studie se odvolává na archeologické nálezy, zejména z lokalit jako třeba Most Bnot Ja'akov v Izraeli, kde byly nalezeny zbytky ryb a dalších potravin vystavené teplu bez přímého kontaktu s ohněm, podobně jako při uzení, staré přibližně 780 tisíc let. Podobné nálezy pocházejí i z jeskyní v Jihoafrické republice nebo Keni.

Navíc používání ohně k uzení masa mohlo ovlivnit též sociální organizaci a migraci našich předků. Možnost skladovat potravu na delší dobu umožňovala skupinám přežívat v obdobích nedostatku a podporovala rozvoj složitějších společenských struktur.

Studie zapadá do širšího trendu, kdy se vědci snaží přehodnotit starší interpretace lidské evoluce, které zdůrazňují vaření jako „klíčový skok“ ke kultuře. Ben-Dor a Barkaj tvrdí, že oheň byl nejdřív nástrojem k přežití, nikoli „kulinářským objevem“.

Není divu, že tato teorie vyvolala živou diskusi mezi archeology a antropology. Někteří odborníci, kupříkladu Andrei Mihai, který působí jako výzkumný pracovník v rumunském Národním institutu fyziky Země a je zakladatelem portálu ZME Science, považují tento objev za přelomový.

„Tato hypotéza nám ukazuje, jak důmyslní byli naši předci. Uzení masa nebylo jen otázkou přežití, ale i strategického plánování,“ píše Mihai.

Podle serveru Science Alert bude nicméně zapotřebí další výzkum, aby se archeologické důkazy o uzení masa v tak raném období skutečně potvrdily.