Článek
Názor, že v přírodě mezi primáty samci dominují nad samicemi, byl dlouho velice rozšířený. Předpokládalo se, že dominance samců je způsobena tím, že jsou větší a silnější, a tudíž potřebnější pro přežití skupiny. V současnosti je ale tento názor čím dál tím více zpochybňován a spíše se ukazuje, že mocenská dynamika mezi samci a samicemi je méně jednoznačná a více variabilní.
Mezi zkoumanými druhy byly například populace paviánů a šimpanzů.
Studie zveřejněná ve vědeckém časopise PNAS (Proceedings of the National Academy of Sciences) vznikla ve spolupráci vědců a vědkyň z francouzské Univerzity v Montpellieru, německého Centra primátů (DPZ) a Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii.
Odborníci analyzovali data z 253 populací napříč 121 druhy primátů. Cílem bylo prozkoumat mocenskou dynamiku mezi pohlavími – autoři studie se zaměřili zejména na sociální konflikty a souboje.
„Dlouhou dobu jsme měli na tuto problematiku zcela tzv. binární pohled: Mysleli jsme si, že určitému druhu dominují buď samci, nebo samice. V poslední době tuto představu zpochybňují studie, které ukazují, že pravda je mnohem složitější,“ upozornila pro web Science Alert jedna z autorek studie Elise Huchardová.
Výzkumný tým zpracoval data z již existující vědecké literatury a zaměřil se na vzájemné interakce mezi samci a samicemi, které pomáhají odhalit hierarchické vztahy mezi nimi. Mezi tyto interakce patří například agrese a projevy dominantního a submisivního chování.
Samci dominují v 17 procentech populací
Jedním z hlavních zjištění studie je, že souboje mezi samci a samicemi jsou relativně časté, neboť tvoří téměř polovinu všech sledovaných interakcí. Dále tým zjistil, že jednoznačná dominance samců nad samicemi nebyla všudypřítomná, ale byla pozorována pouze u 25 ze 151 populací (17 %). Samice dominovaly prakticky vždy ve 20 populacích (13 %).
Z toho vyplývá, že ve zbývajících 70 procentech analyzovaných populací žádné pohlaví nedominuje nad druhým. Dominance je tedy sdílená a mocenské vztahy jsou vyrovnané. Dominance samců tak představuje spíše výjimku než pravidlo.
Mezi zkoumanými druhy byly například populace paviánů nebo šimpanzů učenlivých – tento druh konkrétně patří mezi nejbližší žijící příbuzné člověka. Právě u těchto druhů byla jasná dominance samců nad samicemi zaznamenána pouze v 17 procentech populací. Naopak jasná dominance samic byla pozorována u 13 procent populací bonobů a kočkodanů husarských.
Jak uvádí deník El País, autoři a autorky studie zmiňují, že dřívější výzkumy zkoumající chování zvířat mohly být ovlivněny předsudky a očekáváními výzkumníků, kteří je promítali do interpretace vztahů mezi zvířaty.
Nová studie také přichází s tvrzením, že dominance samic je typická zejména u druhů, kde jsou samice stejně velké jako samci a kde kontrolují reprodukci (tzn. rozhodují o tom, kdy a s kým se budou pářit). Právě reprodukce představuje jeden z nástrojů, jak samice mohou získat moc. Naopak dominance samců se vyskytuje u druhů, kde jsou samci větší a kde se samice páří s více samci.
Sledování evoluce vztahů mezi pohlavími u jiných druhů primátů může pomoci pochopit rozdělení a dynamiku moci mezi lidmi. Podle studie je dominance a rozdělení moci mezi samci a samicemi u primátů velmi flexibilní.
„Tyto výsledky docela dobře korespondují s tím, co víme o vztazích mezi muži a ženami u lovců a sběračů, které byly více rovnostářské než v zemědělských společnostech, které se objevily později v lidské historii,“ dodala Huchardová.
