Článek
Dítě si prostě umí takto hrát a zároveň ví, že je to jen „jako“. Děti podobné věci zvládnou asi od 1-2 let, ale zatím neexistovaly systematické důkazy, že i naši nejbližší příbuzní, primáti, mají podobnou schopnost představivosti a zvládnou se účastnit podobné hry. Dlouho jsme to považovali za unikátní vlastnost lidského druhu.
A pak podle serveru New Scientist přišel Kanzi – šimpanz bonobo, který vědce přesvědčil, že to dokáže také. Stal se tak hvězdou přelomové studie publikované v únoru 2026 v časopise Science, která byla koncipována přesně podle testů pro děti.
Výše uvedená herní představivost není zcela jednoduchou věcí. Vyžaduje nejen sledovat neexistující objekty, ale také si v mysli udržet dvě paralelní reality: tu fyzickou, kde jsou všechny kelímky prázdné, a tu herní, kde jsou některé z nich plné džusu.
Šimpanzí génius žijící dlouho uvnitř lidské společnosti
Hlavním hrdinou tohoto vědeckého dobrodružství nebyl obyčejný lidoop. Bonobo Kanzi, který zemřel loni ve věku 44 let, byl po desetiletí celebritou v oblasti kognitivní etologie (vědy o chování zvířat). Starala se o něj a zkoumala ho americká organizace Ape Initiative sídlící v americké Iowě.
Proslul svou schopností komunikovat s lidmi pomocí tzv. lexigramů – panelů s více než 300 grafickými symboly, které zastupovaly mnoho různých slov. Kanzi také rozuměl mluvené angličtině a to natolik dobře, že v testech již v roce 1993 překonával dvouleté lidské děti při plnění složitějších ústních pokynů. Také přetvářel kameny v nástroje, hrál videohry a dokonce i určitým způsobem ovládal oheň.
Vědci Amalia Bastosová a Christopher Krupenye, kteří současnou studii o Kanziho představivosti na americké Univerzitě Johnse Hopkinse vedli, se rozhodli využít jeho jedinečné komunikační schopnosti k tomu, aby nahlédli do jeho vnitřního světa a zjistili, zda je schopen i myšlení o imaginárních věcech.
Experimenty s Kanzim (video) byly transparentní a pro Kanziho dobrovolné, lidoop navíc nebyl kromě džusu odměňován. Kanzi ukazoval svoji volbu prstem nebo lexigramem.
Tři experimenty s Kanzim
Experiment č. 1: Neviditelný džus a hra na „jako“
Kanzi seděl u stolu naproti experimentátorovi. Na stole byly dva prázdné průhledné kelímky a prázdná průhledná konvice. Experimentátor začal předstírat, že z reálně prázdné konvice nalévá do obou kelímků džus. Pak vzal jeden z kelímků a naznačil, že z něj džus nalil zpět do konvice. Ještě kelímkem zatřásl, aby zdůraznil, že už v něm nic není. Pak se Kanziho zeptal: „Kde je džus?“ Kanzi na otázku odpověděl ukázáním prstu – což je samo o sobě u lidoopů vzácné chování. V 68 % případů správně určil kelímek, který měl podle pravidel hry stále obsahovat „neviditelný“ nápoj. Náhodné hádání by přitom vedlo k úspěšnosti jen 50 %.
Experiment č. 2: Test reality
Vědci však museli vyloučit jednu důležitou námitku: Co když si Kanzi prostě myslel, že v kelímcích je skutečný džus, který je pouze průhledný nebo špatně viditelný? Aby tento omyl vyloučili, připravili druhý test. Před Kanziho postavili dva kelímky. Jeden obsahoval skutečný pomerančový džus, zatímco u druhého výzkumník pouze předstíral, že do něj džus nalévá. Když dostal Kanzi na výběr, téměř v 80 % případů si zvolil skutečný nápoj. To byl pro vědce jasný signál: Kanzi poznal, že „herní“ džus není skutečný a nelze ho vypít. Přesto byl schopen na hru přistoupit a v jejím rámci uvažovat. Jak uvedla Amalia Bastosová: „Kanzi byl schopen vygenerovat myšlenku o předstíraném objektu a zároveň vědět, že není reálný“.
Experiment č. 3: Imaginární hrozny
Aby výsledky potvrdili s jiným druhem objektu, zopakovali vědci pokus s „imaginárními hrozny“. Experimentátor předstíral, že bere hrozen z prázdné nádoby, „vkládá“ ho do jedné ze dvou sklenic a následně jednu ze sklenic „vysype“. Kanzi i tentokrát sledoval neviditelný objekt s přesností 69 %. Tyto výsledky naznačují, že jeho úspěch nebyl náhodný a nebyl omezen jen na tekutiny. I zde potom následoval „test reality“, tedy porovnání se skutečnými hrozny.
Výzkumníci experimenty poté různě měnili - přesouvali nádoby, měnili pozice, eliminovali vliv zvuků, pachů, fyzických stop, krátkodobé paměti apod. Kanzi nereagoval ani na pohyby rukou. Šlo o stovky pokusů a Kanzi se bavil.
Proč na představivosti záleží?
„Nemůžete vynalézt např. jízdní kolo, pokud si ho nejdříve nedokážete představit,“ vysvětluje kognitivní vědec Cathal O’Madagain podle webu Science News. Lidská (abstraktní) schopnost tvořit plány, simulovat budoucnost nebo vymýšlet nástroje přímo závisí na naší schopnosti „vnitřně“ manipulovat s mentálními reprezentacemi (představami) věcí, které před námi fyzicky neleží.
Již dříve existovala, jak připomíná vědecký portál Phys.org, „anekdotická“ pozorování z divočiny i samotného Kanziho, která naznačovala, že lidoopi mají k představivosti blízko. Např. mladé samice šimpanzů si hrály s kusy dřeva, jako by to byla miminka, chovaly je a stavěly jim hnízda. V zajetí se zase objevil šimpanz, který po zemi posunoval „neviditelné kostky“ poté, co mu vědci sebrali ty skutečné dřevěné.
Poslední Kanziho experimenty však poprvé přinesly přesná a systematická data z kontrolovaného prostředí, která podle autorů studie vyloučila pouhé napodobování nebo náhodu. Navíc konfrontovaly imaginární scénáře s reálnými procesy.
