Jak velké měli uši, zapáchali? Nový výzkum mamutů přinesl zajímavé poznatky

Vědci v nové studii, publikované v časopise Current Biology, porovnali genomy 23 sibiřských mamutů srstnatých. Zjistili, že se těla mamutů v průběhu let přizpůsobovala prostředí sibiřských stepí. Některé z genů adaptovaných pro život v chladném prostředí sdílí i nepříbuzní savci, jako jsou sobi a lední medvědi.

„Hlavní věc, kterou jsme s pozůstatky mamuta chtěli udělat, bylo identifikovat, které geny jsou pro tvora jedinečné a jak se genové varianty u mamuta srstnatého vyvinuly,“ uvedl podle serveru listu The Guardian Love Dalén, evoluční genetik ze Stockholmské univerzity a také hlavní autor studie.

Vědcům ze švédského centra pro paleontologii se podařilo vývoj genů identifikovat díky 700 000 let starému genomu mamuta pojmenovaného Chukochya (Čukočja). Dalších 22 mamutů žilo během posledních 100 000 let, proto bylo možné evoluční proces posoudit.

Genom mamuta Chukochya sdílel přibližně 91,7 procenta mutací, které způsobily změny moderním mamutům. Mnoho vlastností a znaků tedy bylo přítomno už tehdy, když se mamut srstnatý odchýlil od svého předka - mamuta stepního.

Studie prokazuje, že mamuti měli nadýchanou kudrnatou srst, malé uši, byli velmi odolní vůči chladu a uměli si velmi dobře ukládat tuk v těle. Dále u nich byla potvrzena mutace genu, jenž je u lidí spojován se suchým ušním mazem, a dokonce i se sníženým tělesným zápachem v podpaží.

Nejranější mamuti podle studie měli větší uši a jejich srst byla více nadýchaná a méně izolovala. To se sice očekávalo na základě zmrazených exemplářů, ale informace ohledně metabolismu tuků nebo vnímání chladu jsou pro nás nové.

Mamut srstnatý je vyhynulý druh z čeledi slonovitých a patří k nejznámějším pravěkým živočichům. Žil přibližně před 700 000 lety až do jeho vyhynutí před 4000 lety. Poslední oblastí, kde se tento chobotnatec vyskytoval, je Wrangelův ostrov v Severním ledovém oceánu, asi 140 km od severovýchodního pobřeží Ruska.

„Zkoumáním prehistorických genomů se můžeme dozvědět více o genech, které jsou za různými adaptacemi, což nám může pomoci pochopit evoluční procesy, které formovaly svět, ve kterém dnes žijeme,“ okomentoval výzkum jeden z vědců, jenž se na něm podílel, Tom van der Valk.