U francouzského pobřeží objevili přes 7000 let starou podmořskou zeď

Kamenná zeď se nachází nedaleko ostrova Île de Sein u Bretaně, přibližně devět metrů pod současnou hladinou moře. Podle online magazínu Archaeology News dosahuje délky zhruba 120 metrů, místy je až 20 metrů široká a kolem dvou metrů vysoká.

Tvoří ji pečlivě kladené žulové bloky, z nichž některé váží několik tun. V jejím okolí badatelé identifikovali více než deset dalších menších kamenných struktur, které patrně souvisejí se stejnou stavební činností.

Na základě hloubky, v níž se nacházejí, vědci soudí, že vznikly v období mezi lety 5800 až 5300 př. n. l., kdy byla hladina moře výrazně nižší a dnešní mořské dno tvořilo součást pobřežní krajiny na pomezí pozdního mezolitu (mezolit = střední doba kamenná) a raného neolitu (neolit = mladší doba kamenná).

„Stavbu mohla vybudovat vysoce organizovaná společnost lovců a sběračů, která se v okamžiku dostatku zdrojů postupně usazovala. Nelze však vyloučit ani to, že za ní stojí některá z neolitických populací, jež do oblasti přišly kolem roku 5000 př. n. l.,“ uvedl podle zpravodajské stanice BBC archeolog Yvan Pailler.

Oblast, v níž se dnes nachází mořské dno, byla tehdy součástí pobřežní krajiny a pravděpodobně sloužila k hospodářským aktivitám místních komunit.

Výzkum vedl tým francouzských vědců, kteří strukturu poprvé zaznamenali v roce 2017 při analýze podrobných podmořských map. Následné expedice v letech 2022 a 2024, využívající potápěče, sonar i dálkově řízená zařízení, potvrdily její lidský původ. Podle odborníků musela stavba vyžadovat vysokou míru organizace práce, plánování i technických znalostí.

O účelu zdi se zatím, jak tento měsíc připomněl vědecký server Phys.org, vedou odborné diskuze. Jedna z hlavních teorií předpokládá, že šlo o součást systému rybářských pastí, které využívaly příliv a odliv k zachytávání ryb. Další možností je, že konstrukce sloužila jako ochranná bariéra proti postupně stoupající hladině moře, jež byla důsledkem oteplování po poslední době ledové.

Nález má význam i pro současnou debatu o dopadech klimatických změn. Podle vědců ukazuje, že už pravěké společnosti se musely vyrovnávat s rychlým zvyšováním hladiny moří a snažily se na tyto změny aktivně reagovat. Podmořská zeď tak představuje jeden z nejstarších známých dokladů lidské adaptace na proměny životního prostředí.

Objev zároveň přináší nový pohled na představy o vývoji pravěkých společností v západní Evropě. Dosud se předpokládalo, že rozsáhlé kamenné stavby vznikaly až s rozvojem zemědělství a trvalého osídlení. Nový nález však naznačuje, že i rané pobřežní komunity lovců a sběračů byly schopny realizovat technicky náročné a dlouhodobě plánované projekty.

Odborníci plánují detailnější mapování okolí, odběr vzorků a analýzu stop po opracování kamene, které by mohly napovědět více o použitých nástrojích a stavebních postupech. Cílem je lépe pochopit nejen samotnou konstrukci, ale i širší kontext osídlení pravěkého pobřeží, které bylo v důsledku postupného zvyšování hladiny moře zcela přetvořeno.

Podle archeologů může být pod hladinou moře ukryto mnohem více stop po pravěkém osídlení, které zaniklo v důsledku postupného zaplavování pobřeží. Objev u břehů Bretaně tak může být jen jedním z prvních důkazů rozsáhlé, dosud málo prozkoumané kapitoly evropských dějin.