Evropa naslouchá nitru Země v orlickohorském Polomu

Seismometry naposledy zachytily letošní lednový jaderný test v Severní Koreji. Vysoce přesné záznamy ale dokládají i atomové zkoušky z minulého století ze střelnic od Nevady přes Čínu po tichomořské atoly. Údaje o nukleární aktivitě velmocí scházejí pouze z někdejšího sovětského, dnes kazašského, Semipalatinska a sibiřské Nové Země.

„Archivujeme záznamy o všech zkouškách atomových zbraní a seismických jevech za posledních 42 let, posílané dříve do Ústavu fyziky země v Moskvě. Scházejí jenom údaje z tehdejšího Sovětského svazu. Ty si tam nechali,“ vysvětlil vedoucí polomské stanice Zdeněk Ledvinka.

Seismometry umístěné v podzemí prvorepublikového pěchotního srubu zaznamenávají sebeslabší otřesy. Polom spolehlivě rozliší zemětřesení od důlních odstřelů z Ostravska, nebo tlakové vlny při přeletu stíhaček.

Činnost vojenských specialistů připomíná fonendoskop lékaře přiložený na lidské tělo. Čidla sedmi švýcarských a sovětských seismometrů rozkmitá málem lidský dech.

„Jeden z nejsilnějších podnětů představovalo vánoční zemětřesení na Sumatře v roce 2004 nebo v japonské Fukušimě. Přístroje zaznamenají i pády stromů v blízkosti stanice a pohyb v místnosti se seismometry,“ přiblížil Ledvinkův zástupce Jaroslav Pokorný.

Stanice na Polomu spolu s jadernými výbuchy a zemětřeseními monitoruje pohyb zemských desek, počasí, čistotu ovzduší, pomocí bolidové kamery oblohu a slouží i jako referenční bod GPS.

„Data jdou dnes místo do Moskvy online do Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR a Centrály světového seismického centra v Seattlu. Jenom jsme přesměrovali dráty,“ upřesnil Pokorný. Svět nabízí dvanáct srovnatelných pracovišť. Evropa dvě.

Polom, postavený na žulové skále sahající hluboko do zemské kůry, patří k nejpřesnějším. Skála představuje dokonalý resonanční prvek. Důvod, proč velitelství bývalé Varšavské smlouvy umístilo uši odposlouchávající podzemí zrovna do jednoho z nejstarších prvohorních pohoří, zůstává záhadou.

„Samotné nás to zajímalo. Proto jsme se nedávno pokoušeli dopátrat geodeta, jenž v době, kdy se hledalo nejvhodnější stanoviště pro tuto stanici, shromažďoval nezbytná data. Bohužel marně. Geodet určil Polom jako optimální místo,“ vzpomíná Pokorný.

Měření polomské stanice v nadmořské výšce 750 metrů nezkreslují v ochranném pásmu pěti kilometrů frekventované silnice, železnice ani dráty vysokého napětí.

Stanice Polom představující dříve přísně utajovaný objekt ukrývá originální technickou raritu. Dnes historické, ale stále velmi přesné sovětské seismometry VEGIK, bezproblémově komunikují s nejmodernější americkou seismickou aparaturou Quanterra.

Aparatura převádí signál seismometrů do lidem srozumitelné podoby. Signál převedený z elektromagnetických impulsů do řeči čísel putuje z bunkru na vyhodnocovací pracoviště, kde dostane grafickou podobu. Operátoři vždy dovedli s obdivuhodnou přesností určit místo i intenzitu jaderného výbuchu kdekoliv na zeměkouli přímo v polomské stanici.

„Signál dříve zobrazoval tzv. šestipérkový grafický zapisovač, z něhož šla nekonečná páska a nepřetržitě u něho seděl vojáček základní služby. Pokud se dělo něco mimořádného, zavolal důstojníka. Ten situaci vyhodnotil. Vystřihl daný kousek pásky a zhotovil děrný štítek, který putoval dálnopisem do Moskvy,“ popisuje Pokorný.

Stanici v Polomu málem poslala k vodě katastrofická bouře z léta 1998. Střed visel přímo nad ní. Živly po pětadvacet let nepřetržitě fungující stanici načas zcela ochromily. „Byla totálně mrtvá. Nepomohla protiblesková a přepěťová ochrana. Vypadalo to, že je konec,“ vzpomíná Pokorný.

Obnovit stanici se podařilo z podnětu centra v Seattlu po skoro půl roce. „Naštěstí si uvědomovali, co stanice umí. Šlo o jediné období, kdy stanice vypadla a neposlala jedinou zprávu. Do té doby se tak nestalo ani na jedinou sekundu,“ podotkl Pokorný.

Zprávy z polomské stanice dnes kromě armády a vědců využívají především složky Integrovaného záchranného systému. Předpovědi živelných katastrof z Polomu pomáhají po celém světě předejít lidským obětem a materiálním škodám.