Dlabaný pravěký člun kormidlovaný Čechy překonává v Egejském moři jeden rekord za druhým

Jde již o pátou expedici Monoxylon od roku 1995. Na moře člun vyrazil 20. června z řeckého přístavu Alexandrupole a míří do zhruba 450 kilometrů vzdáleného přístavu Volos. Nejdelším úsekem byla sto tři kilometry dlouhá trasa mezi ostrovy Lemnos a Kyra Panagie. Zdolali ji za 18,5 hodiny.

„Vyrazili jsme po třetí hodině ráno. Dvě hodiny byla tma a hrozné vedro. Sundali jsme si všechny šusťákové věci, které jsme mysleli, že budeme za tmy používat. Nefoukal vítr, který foukat měl. Naštěstí aspoň vlny, které šly naším směrem, nám trochu pomohly,“ začal s popisem průběhu náročného dne archeolog Radomír Tichý, který výpravu vede.

„Nálada byla celou dobu skvělá, ale vše trvalo hodně dlouho. Za bezvětří jsme jeli rychlostí asi 4,5 kilometru. Jak vyšlo slunce, začala teplota ještě stoupat. Naskákali jsme do vody, že se osvěžíme. Naštěstí se potvrdila zásada, že jak se osvěžíme, začne foukat. Začalo až tak, že plachta musela dolů. Pak zase bezvětří a nakonec boční vítr. Přesto i díky němu se rychlost zvýšila, takže jsme k večeru už viděli vzdálené ostrovy,“ pokračoval Tichý.

I když k ostrovům dorazili, nemohli u nich přistát, neboť se jedná o přírodní rezervaci. Po náročném dni tak museli přespat na palubě doprovodného katamaránu.

V současné době mají plavci před sebou kratší úseky. Většinou kolem pětadvaceti kilometrů. „Právě projíždíme kolem ostrova Alonissos. Jsou tu ideální podmínky na použití plachty. A dokonce se nám podařilo vyvinout rychlost přes deset kilometrů v hodině,“ prozradil koncem minulého týdne přímo z paluby Radomír Tichý.

To je zatím absolutní rekord, protože průměrná rychlost monoxylu je 5,5 kilometru v hodině, za použití plachty o zhruba 1,5 kilometru více. Navíc plachta je hlavním tématem letošní výpravy. Poprvé používají speciálně vyrobenou z lipového lýka.

„Je těžší než lněná, kterou jsme měli dříve. Je asi o čtyři kilogramy těžší, a to je zřejmě její výhoda. Od počátku pozorujeme, že je asi o půl kilometru rychlejší,“ doplnil další z členů posádky Jiří Junek.

A aby rekordů nebylo málo, tak si hned po ránu naložili do člunu půl tuny kameniva, aby vyzkoušeli, co navýšení hmotnosti s člunem udělá. „Zatím nám přidává stabilitu, protože snižuje těžiště. Jen se nám tu hůř sedí, protože tu zátěž máme pod nohama,“ okomentoval to Tichý.

Dosavadní průběh expedice zatím potvrzuje, že středomořští bohové mají české dobrodruhy v milosti a stejně jako během předchozích čtyř expedic jim dopřávají příznivé počasí. Takže zatím nemuseli ani jednou čekat na příznivější podnebí. Celé dobrodružství skončí v pátek. „Ten den navečer vrátíme katamarán, vytáhneme dlabaný člun a vyrazíme k domovu,“ dodal archeolog Tichý.

Expedice navazuje na předchozí obdobné podniky z let 1995, 1998, 2019 a 2023. Do Řecka míří stejný člun jako při poslední expedici. Jde o repliku, jejíž předlohou je osm tisíc let starý člun s plochým dnem, objevený roku 1994 v jezeře Bracciano u Říma. Nic na něm nebylo nutné upravovat, jen se vylepšila „výstroj“.

„Zkoušíme další typ pádel. A zejména je větší důraz na už zmíněnou plachtu. Zkoušíme různé velikosti, včetně jedné poměrně autentické, vyrobené z lipového lýka,“ vysvětlil Radomír Tichý.

Všechny doposud uskutečněné výpravy měly prověřit možnosti pravěkých zemědělců na cestách, kterými pronikali z původních oblastí osídlení do Evropy. „Když sedí archeolog u stolu, tak trasy migrace maluje do mapy tak trochu, jak ho napadne,“ uzavřel Tichý.