Článek
„Přírodě blízké hospodaření může zajistit pouze CHKO Soutok, tedy chráněné území s udržitelnými aktivitami ve veřejném zájmu přístupné lidem,“ řekl Novinkám Libor Petr, který zkoumá vliv klimatických změn a činnosti člověka ve střední Evropě.
Na zaniklém meandru zkoumali proměny krajiny
Vědci zkoumali Soutok, tedy oblast soutoku řek Moravy a Dyje v rámci projektu RES-HUM. V něm hledají odpovědi na otázky, nakolik je lidská společnost odolná vůči změnám v průběhu staletí.
Jejich výzkum mimo jiné ukázal, že oblast Uherského Hradiště byla osídlena nikoli až v 9. století, jak se dlouho předpokládalo, ale již o sto let dříve. Lidé se v této lokalitě byli schopni vyrovnat s katastrofálními povodněmi, které zcela změnily její podobu.
Současný lužní les na Soutoku se podobá tomu prapůvodnímu, v němž se před dvěma tisíci lety usídlili Germáni. Zjistili to vědci zkoumáním zaniklého meandru, tedy říční zákruty řeky Dyje. Zákruta přestala existovat již počátkem našeho letopočtu, výzkumníky zajímal její postupný vývoj.
Soutok je unikátní lužní krajinou na soutoku Moravy a Dyje. Známý je také jako Moravská Amazonie.
Už za Germánů rostly na Soutoku hlavně duby, jilmy a habry. Povodně byly slabé, niva Dyje se nezanášela sedimenty, ale vyvíjela se lesní půda. Šlo tedy již v době železné o prostředí ideální k osídlení. Vlivem něj ubylo lesa a přibylo polí.
Soutok je unikátní přírodní mozaikou
Se Slovany, kteří přišli na Soutok v šestém století, sice nenastaly změny ve využívání krajiny, ale zvýšila se intenzita lidského dopadu na celou oblast. Lužní les téměř zmizel, šířily se plevelnaté rostliny, jejichž růst podporovalo pravidelné vypalování trávy na lukách.
Klíčové změny nastaly okolo roku 1040 založením hradu Břeclav jako hraničního opěrného bodu oproti Uhrám a Rakousku. Změnil se vodní režim Dyje, vzrostla četnost a intenzita povodní, vymizelo osídlení v nivě, která se stala neobydlenou a znova se šířil lužní les.
V raném novověku vrcholila intenzita povodní. Zásadní změnou byla regulace řeky, která jim zamezila.
Vědci mapovali vývoj území na Soutoku.
„Mozaika polí, luk, solitérních stromů a lužního lesa na Soutoku vytvořila unikátní území uprostřed osídlené krajiny a průmyslového zemědělství s unikátní biodiverzitou. K její ochraně je potřeba přiměřené hospodaření a lidské aktivity,“ dodal Petr s tím, že jej může zajistit CHKO.