Chirurgický zázrak z doby železné. Žena z Altaje přežila operaci čelisti díky primitivní protéze

Ostatky ženy ve věku 25 až 30 let byly nalezeny již v roce 1994 během archeologických vykopávek na Ukokské náhorní plošině ležící v ruské části pohoří Altaj. 

I když se tělo díky tamnímu permafrostu (trvale zmrzlé půdě) zachovalo ve velmi dobrém stavu, nález tehdy nevzbudil velkou pozornost.

Kromě paruky nebyla u těla žádná pohřební výbava a nic nenasvědčovalo tomu, že by žena měla výjimečné společenské postavení. Navíc část lebky pokrývala mumifikovaná kůže, která ztěžovala běžné antropologické zkoumání.

Až o tři desetiletí později se k ostatkům vrátili vědci z Novosibirské státní univerzity a rozhodli se „nahlédnout pod mumifikovanou kůži“ pomocí počítačové tomografie. To, co odhalili, nikdo nečekal.

CT snímky ukázaly rozsáhlé poškození pravé části dolní čelisti. Čelistní kloub byl zcela zničen, postranní vaz přetržen a čelist vychýlena ze své přirozené polohy. Podle odborníků mohla být příčinou nehoda, například pád z koně.

Takové zranění by v tehdejších podmínkách téměř jistě znamenalo smrt, ať už následkem infekce, nebo nemožnosti přijímat potravu. Místo toho se ale našel někdo, kdo se odhodlal k velmi odvážnému zákroku.

Do kosti dolní čelisti byly vyvrtány dva úzké kanálky, jeden skrz hlavici dolní čelisti, druhý skrz výběžek spánkové kosti. Těmito kanálky byl následně protažen elastický materiál, pravděpodobně koňské žíně nebo zvířecí šlacha.

„Je možné, že jsme objevili důkaz takového chirurgického zákroku vůbec poprvé v historii,“ uvedl pro web Live Science Andrej Leťagin ze sibiřské pobočky Ruské akademie věd. „Tato primitivní protéza držela kloubní plochy u sebe a umožňovala pacientce pohybovat čelistí.“

Rozhodujícím potvrzením úspěšnosti zákroku jsou zřetelné známky hojení na kostní tkáni. Podle odborníků žena po operaci přežila ještě několik měsíců, možná i let. Nasvědčuje tomu i výrazně větší opotřebení zubů na levé straně, které zjevně vzniklo dlouhodobým přenášením zátěže při žvýkání kvůli bolestem na pravé straně čelisti.

Vladimir Kanygin, vedoucí laboratoře, kde byly CT skeny provedeny, v tiskové zprávě Novosibirské státní univerzity zdůraznil, že moderní zobrazovací technologie umožnila „nejen diagnostikovat zranění, ale také zrekonstruovat výsledky složitého chirurgického zákroku, a proměnit tak tento ojedinělý nález v podrobný důkaz o vysoké úrovni lékařských znalostí pazyrycké kultury“.

Žena patřila k pazyrycké kultuře, která vzkvétala v oblasti Altaje přibližně od 6. do 3. století př. n. l. Tito nomádští pastevci a válečníci byli kulturně blízcí Skythům. Díky jejich zvyku pohřbívat mrtvé do mohyl v permafrostu se velmi dobře zachovalo nejen mnoho artefaktů, ale i lidských těl, včetně „potetované princezny Ukok“, o níž Novinky informovaly loni v létě.