Článek
Čich patří k nejsilnějším spouštěčům emocí a vzpomínek. Dokáže člověka během vteřiny vrátit do dětství nebo připomenout dávno zapomenuté okamžiky. Archeologové dlouho předpokládali, že vůně jsou jednou z mála věcí, které se do dnešních dnů nedochovají. Moderní věda však ukazuje, že i pachy mohou zanechat stopu.
Biomolekulární archeologie dokáže v mikroskopických zbytcích na starověkých předmětech rozpoznat látky, které kdysi tvořily oleje, balzámy nebo pryskyřice. Tyto „molekulární otisky“ pak umožňují rekonstruovat vůně dávno zaniklých civilizací.
Mumifikace jako posvátný rituál
Když se řekne mumie, mnoha lidem se vybaví zatuchlina a rozklad. Ve skutečnosti ale staroegyptská mumifikace představovala sofistikovaný a vysoce rituální proces, v němž hrála vůně zásadní roli. Nešlo pouze o uchování těla, ale o duchovní přípravu zesnulého na cestu do posmrtného života.
Vonné látky byly symbolem čistoty, ochrany i božského řádu. Balzamování nebylo jen „technickým krokem“, ale posvátným úkonem, při kterém měly pryskyřice a oleje vytvořit jakousi aromatickou bariéru mezi světem živých a mrtvých.
Vůně byla součástí víry, že smrt není konec, ale přechod.
Expozice „Vůně posmrtného života“ v Muzeu Moesgaard v Dánsku. Ve výřezu je vonná karta s reprodukovaným staroegyptským aroma.
Interdisciplinární spolupráce
Nový výzkum publikovaný tento týden v časopise Frontiers in Environmental Archaeology spojil archeologii, chemii i parfumérství a ukázal, že staroegyptské receptury lze znovu oživit i pro veřejnost.
Tým vedený Barbarou Huberovou z Geoantropologického ústavu Maxe Plancka se sídlem v německé Jeně analyzoval zbytky látek ze starověkých nádob používaných při balzamování. Šlo mimo jiné o kanopy určené k uchovávání orgánů a další nádoby s rituálními substancemi, jejichž obsah zůstal po tisíce let chráněný před okolním prostředím.
Moderní analytické metody odhalily rozmanité směsi tuků, vosků a aromatických pryskyřic. Tyto chemické stopy naznačují, že staří Egypťané používali složité kombinace ingrediencí, které měly nejen praktickou funkci, ale také specifickou posvátnou vůni.
Odborníci zároveň zjistili, že tyto „mumifikační receptury“ se lišily podle období, společenského postavení i dostupnosti surovin. Některé přísady totiž musely být dováženy z velkých vzdáleností, což naznačuje rozsáhlé obchodní sítě i vysokou hodnotu vonných látek.
Když věda potřebuje parfumérku
Samotná chemická analýza ale nestačí. Zjistit, že směs obsahovala určitou pryskyřici nebo olej, je jedna věc, ale přetvořit ji do vůně, kterou lze skutečně cítit, je věc druhá. Vědci proto přizvali odborníky z oblasti parfumérství.
„Skutečná výzva spočívá v představení si vůně jako celku,“ vysvětlila parfumérka Carole Calvezová pro web Popular Science. „Biomolekulární data poskytují zásadní vodítka, ale parfumér musí chemické informace převést do uceleného a souvislého čichového zážitku vhodného pro muzejní prostředí.“