Češi ulovili na obloze rudé skřítky

Bouře, která rudé skřítky vyprodukovala, se nevyskytovala přímo nad vodní nádrží Seč, ale zhruba 250 kilometrů daleko směrem k Mnichovu. Doslova se hnala severovýchodně několik desítek km od tohoto německého města.

„Kdyby skotský fyzik Charles Wilson (1869–1959) věděl, co způsobí svým objevem za jeho života nepotvrzeného jevu, který údajně sám viděl, ale poprvé jej zaznamenali až fyzici v roce 1989, asi by hvízdal radostí. Nadoblačné blesky, stále ještě neprobádaný nebeský úkaz, jsou totiž vděčným jevem pro všechny nadšence do ‚hardcore‘ astrofotografie, jelikož jsou velmi prchavé,“ okomentoval to Horálek na facebookové stránce Minutky z vesmíru.

Rudí nebo též červení skřítci (anglicky red sprites) jsou krátké výtrysky studeného plazmatu, které trvají pouze setinu sekundy.

Skřítci vystřelují z bouřkového oblaku vzhůru do mezosféry a obvykle se objeví jen krátce po úderu kladně nabitého blesku z mraku do země. Nadoblačné výboje sahají až do nadmořské výšky 100 kilometrů, díky čemuž je můžeme pozorovat až stovky kilometrů daleko od silně bleskově aktivního bouřkového systému.

Autor snímků, který jinak působí na Fyzikálním ústavu Slezské univerzity v Opavě, podle svých slov tak nějak doufal, že se třeba úkaz skutečně objeví a on ho zachytí – a v čase mezi 2:46 a 3:06 SELČ, kdy už krajinu nasvěcoval Měsíc a později i rozbřesk, se ukázaly hned čtyři „kousky“, které zachytil na 50mm objektiv. Tři z nich Novinkám zaslal.

Ty samé „německé“ skřítky zachytil v podobnou dobu např. také další český astrofotograf Daniel Ščerba, a to ještě z větší vzdálenosti od příslušné bouře, z oblasti Opavy.

Za připomenutí stojí, že v roce 2022 byl tehdejší Ščerbův snímek rovněž červených skřítků vybrán jako Astronomický snímek dne podle amerického vesmírného úřadu NASA.

Rudí skřítci z pondělí 21. července od Daniela Ščerby

Obecně jinak platí, že vzhledem k vysoké rychlosti průběhu tyto nadoblačné blesky ve většině případů nelze postřehnout pouhým okem, a uniknou tak naší pozornosti. Úkaz při velké dávce štěstí dokáže zachytit citlivý fotoaparát nastavený na snímání s dlouhým expozičním časem.

Na pokus o zaznamenání nadoblačných záblesků je ideální situace, kdy máme nad hlavou hvězdnou oblohu a zároveň až stovky kilometrů daleko řádí bouřky s vysokou bleskovou aktivitou.

Fotoaparát umístěný na pevném stativu musí mířit směrem, kde se ve vzdálenosti obvykle ideálně 300 až 400 km (ale může být i blíže nebo dále) od naší lokace nachází intenzivní bouře. Přístroj je vhodné manuálně zaostřit na nekonečno, nastavit nejnižší možné clonové číslo, expoziční čas kolem čtyř až 10 sekund a vysoké ISO (citlivost senzoru na dopadající světlo), kolem 6000.

Kromě štěstí a vhodných podmínek k focení je také zapotřebí dostatek trpělivosti. Při automatickém intervalovém snímání můžeme získat i stovky „prázdných“ snímků a kýžený nadoblačný záblesk se podaří zachytit pouze na jedné jediné fotografii. O to více nás pak při prohlížení pořízených obrázků velkolepý červený záblesk ve tvaru medúzy, mrkve nebo sloupce potěší.