Článek
„Myslím si, že vše směřuje spíše tím směrem, že se budou podávat univerzální buňky, které budou použitelné pro více pacientů a budou na nás čekat v mrazáku, stejně jako na nás dnes čekají léky v lékárně,“ odhaduje budoucí vývoj medicíny vedoucí oddělení buněčné terapie Ústavu hematologie a krevních transfuzí v Praze Robert Pytlík.
Vědci dnes umí upravit buňky zdravých dárců tak, aby neničily zdravé buňky pacienta ani nebyly ničeny jeho imunitním systémem. Velký potenciál vidí v imunologické léčbě, která se využívá například v léčbě rakoviny. Klinickými testy ale procházejí i léky využívající kmenové buňky. Uplatnění by mohly najít třeba u ortopedických onemocnění nebo v léčbě srdečních chorob.
Mají totiž nebývalou schopnost se uzpůsobit a přeměnit na jiný typ potřebných buněk. Tělo díky tomu může opravit poškozené orgány.
Zatímco při odběru z krve existují v Česku dva registry dárců, přes které se hledá pro nemocné ideální genetická shoda s jiným člověkem, u pupečníkové šňůry nebo mléčného zubu poslouží nemocnému jeho vlastní buňky, které si před lety nechal zakonzervovat. Není tudíž závislý na hledání dárce, na druhou stranu ale musí za uskladnění svých buněk platit.
První banka zubních dření
V Česku nově spustila provoz první biobanka s dření dětských zubů na území Evropské unie. Uskladnit může až 15 tisíc zubních vzorků, a to klidně na desítky let.
„Dřeň dětských zubů je zdrojem bohatým na pluripotentní kmenové buňky (schopné se přeměnit a dozrát v různé typy buněk, pozn. red.), které mají flexibilní využití a liší se tím od kmenových buněk získaných z jiných tkání,“ uvedl Petr Bauer, ředitel společnosti Bioinova, která původně vznikla při Ústavu experimentální medicíny Akademie věd a dnes funguje samostatně.
Z čerstvě vytrženého mléčného zubu odeberou odborníci šetrně tkáň, kterou důkladně vyšetří na přítomnost bakterií a další kontaminaci. To by jakékoliv využití v budoucnu znemožnilo, buňky musí být zdravé a kvalitní.
Počítá se s tím, že už se zub dítěti kýve a vypadl by i tak. Odběr, stejně jako vyšetření, zařazení do banky a následné skladování, je zpoplatněn.
Pokud by dítě v dospělosti onemocnělo vážnou nemocí, může mu být z jeho vlastních buněk po jejich namnožení vytvořen účinný lék, tvrdí společnost. Certifikaci od Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) získali loni.
„Můžeme teď na základně mnohaletého výzkumu tyto buňky nejen uchovávat, ale současně vyvíjíme vlastní léčivé přípravky a provádíme klinické studie,“ dodal Bauer.
Pytlík však upozorňuje: „Jestliže počítáme s tím, že od darování do použití buněk uběhne několik desítek let, tak je možné, že v té době už budou k dispozici mnohem progresivnější metody a využití těchto buněk nebude potřebné.“
Průměrně trvá vývoj a následné klinické testování nových léků kolem 12 let.
Uneseni byli podle něj před pětadvaceti lety vědci i z buněk z pupečníkové krve. Trvalé využití našly, ale v menším rozsahu. „Tehdy měly svůj význam, ale dnes díky moderním metodám transplantací mají využití velmi malé,“ uzavřel Pytlík.
