Badatelé zkoumali, čím vším mohli staří Římané léčit

Jedním z nejzajímavějších objevů poslední doby je potvrzení, že Římané skutečně využívali lidské výkaly jako součást léčby. Jak minulý měsíc upozornil web zpravodajské stanice BBC, archeologové analyzovali téměř 1900 let starou skleněnou nádobku, tzv. unguentarium, nalezenou ve starověkém městě Pergamon v dnešním Turecku.

Pomocí moderních metod odhalili v jejím obsahu látky typické pro lidské výkaly. Zároveň byla ve směsi nalezena aromatická složka z tymiánu, která pravděpodobně sloužila k potlačení nepříjemného zápachu.

Tento objev je zásadní, protože jde o zřejmě první přímý chemický důkaz, že praktiky popisované ve starověkých textech nebyly jen teorií, ale skutečně se používaly. Antičtí autoři jako Galén nebo Plinius starší zmiňovali využití výkalů při léčbě zánětů, infekcí či jiných zdravotních problémů. Moderní analýza nyní potvrzuje, že lékaři směsi s obsahem výkalů skutečně připravovali a podávali je pacientům. A protože si byli vědomi, že jejich užívání je pacientům velmi nepříjemné, přidávali do nich voňavé byliny, víno nebo olej, aby je učinili přijatelnějšími.

Výzkum také ukazuje, že hranice mezi kosmetikou, hygienou a medicínou byla ve starověku velmi nejasná. Nádobky, které byly dlouho považovány za flakony na parfémy, mohly ve skutečnosti obsahovat složité léčivé směsi.

Používání látek z lidského těla v medicíně není zcela cizí ani dnešní době. Moderní medicína například využívá střevního mikrobiomu, což zahrnuje postupy, které sice vycházejí z jiných medicínských principů, ale ukazuje, že i zdánlivě neobvyklé látky mohou mít léčebný potenciál.

Celý objev, o kterém letos vznikla odborná studie, tak mění náš pohled na starořímskou medicínu. To, co se dnes může zdát nehygienické nebo zvláštní, bylo tehdy součástí propracovaného systému léčby. Díky moderním vědeckým metodám dnes dokážeme tyto praktiky nejen popsat, ale i skutečně prokázat.

Archeologické naleziště Pergamon