Článek
Planeta s označením GJ 3378b obíhá kolem slabého červeného trpaslíka v souhvězdí Žirafy. Poprvé ji v roce 2024 objevili francouzští astronomové pomocí dalekohledu Canada–France–Hawaii Telescope na havajské hoře Mauna Kea. Američtí vědci však původní měření nově přehodnotili a dospěli k závěru, že planeta by mohla být mnohem podobnější Zemi, než se původně předpokládalo.
Má však atmosféru? Pokud by GJ 3378b atmosféru měla, mohla by se v některých ohledech podobat Zemi a potenciálně by mohla být obyvatelná, jak shrnul server EarthSky.
„Tahle planeta je opravdu vzrušující. Patří mezi naše nejbližší kosmické sousedy. Dvacet pět světelných let zní jako obrovská vzdálenost, ale Mléčná dráha měří asi 100 000 světelných let napříč, takže z tohoto pohledu jde prakticky o našeho souseda,“ uvedl podle portálu Space.com Paul Robertson z Kalifornské univerzity v Irvine.
Planeta je dvakrát lehčí, než jsme si dříve mysleli
Jenže s jistotou zatím známe pouze hmotnost a oběžnou dráhu planety. GJ 3378b je exoplaneta (planeta mimo Sluneční soustavu) typu superzemě, s hmotností 2,3 hmotnosti Země a velikostí odpovídající 1,32 poloměru naší planety, stojí na stránkách NASA.
Při objevu v roce 2024 byla hmotnost planety odhadnuta na 5,26 hmotnosti Země, což ji řadilo mezi tzv. mini-Neptuny – větší planety tvořené převážně plyny. Robertsonův tým však provedl nová měření pomocí dvou různých teleskopů a zjistil, že skutečná hmotnost činí pouze 2,3 hmotnosti Země. Díky tomu je mnohem pravděpodobnější, že jde o kamennou superzemi.
Nová pozorování zároveň ukázala, že planeta oběhne svou hvězdu za 21 dní, nikoli za původně udávaných 25 dní. To znamená, že se nachází blíže ke své hvězdě, avšak stále uvnitř obyvatelné zóny, kde mohou být na povrchu planety s atmosférou vhodné podmínky pro existenci kapalné vody.
A co tedy ta atmosféra?
„Tato superzemě přijímá přibližně 90 procent záření, které Země dostává od Slunce, takže se nachází téměř v ideální oblasti,“ sdělil Robertson.
Exoplaneta GJ 3378b nebyla objevena metodou přechodu před hvězdou (tedy tzv. tranzitní metodou), kdy planeta z našeho pohledu částečně zakryje světlo své hvězdy. Místo toho byla detekována díky gravitačnímu působení na svou mateřskou hvězdu. Toto působení způsobuje, že hvězda nepatrně „kolísá“ kolem společného těžiště s planetou.
Existuje ale jeden zásadní problém. Červení trpaslíci často vyvrhují mohutné dávky škodlivého záření prostřednictvím silných hvězdných větrů, které mohou planetám postupně odstranit atmosféru.
Jestli ji má, nebo ne, teď nelze zjistit, protože GJ 3378b nepřechází před svou hvězdou. Astronomové si tak budou muset počkat alespoň do 40. let 21. století, kdy by měla NASA vypustit observatoř Habitable Worlds Observatory. Ta má být schopna existenci tamní atmosféry potvrdit. Zatím tedy nevíme, zda tento odhalený svět skutečně vypadá jako Země – může mít pevniny, oceány, oblaka i život, stejně tak může být bez atmosféry a pokryt krátery.
„Naším konečným cílem je hledání biosignatur (stop života – pozn. red.),“ poznamenal astronom Michael Endl z Texaské univerzity v Austinu. „Opravdu chceme zjistit, zda jsme ve vesmíru sami. Stále jsme ve fázi průzkumu našeho nejbližšího kosmického okolí a snažíme se objevit planety u nejbližších hvězd, protože právě na nich bude nejsnazší hledat známky života,“ dodal.
Výsledky nového výzkumu byly zveřejněny 30. června v odborném časopise The Astrophysical Journal.
