Článek
Severní hradby Pompejí nesou výrazné stopy po intenzivních bojích. Pozornost vědců se dlouho soustředila především na velké kruhové krátery, které vznikly po dopadu těžkých kamenných koulí vystřelených z římských katapultů.
Porovnání tvaru a velikosti dvou různých poškození hradeb. (A) poškození po nárazu kulového kamenného projektilu, (B) vějířovité skupiny menších čtyřhranných prohlubní, které zřejmě způsobily šípy z polybolu.
Vedle nich se ale nachází množství menších čtyřhranných prohlubní, které jsou uspořádány do charakteristických vějířovitých vzorů. V minulosti byly často považovány za důsledek opotřebení nebo neurčitých bojových škod.
The Roman army used a variety of weapons to attack Pompeii, including possibly the polybolos, a sophisticated weapon that used mechanical chains and gears to fire multiple projectiles in rapid succession. https://t.co/SerO0utmFO
— Smithsonian Magazine (@SmithsonianMag) April 14, 2026
Teprve moderní metody umožnily tyto „jamky“ přesně analyzovat. Výsledky studie, publikované na konci února v odborném časopise Heritage, ukázaly, že nemohly vzniknout žádnými ručními zbraněmi.
Mocná dávná zbraň
Výzkumný tým přišel s hypotézou, že za těmito zásahy by mohl stát polybolos, mechanický samostříl schopný rychlé a opakované střelby.
Tuto zbraň popsal již ve 3. století př. n. l. starořecký inženýr Filón Byzantský. Podle jeho textů polybolos dokázal vystřelit více šípů s kovovými hroty za sebou bez nutnosti ručního nabíjení po každém výstřelu.
Pravděpodobná podoba polybolu, který mohl být použit při obléhání Pompejí.
Dlouho však chyběl jakýkoli důkaz, že byl skutečně nasazen v boji. Nález z Pompejí by tak mohl být prvním hmatatelnějším potvrzením.
Co je polybolos?
Polybolos představoval zdokonalenou verzi antické balisty, kdy řetěz a ozubené kolo zajišťovaly automatické napínání tětivy i plynulé podávání šípů ze zásobníku.
Díky tomu umožňoval kontinuální střelbu, což z něj činilo velmi efektivní zbraň – odtud také jeho přezdívka „antický kulomet“.
Za jeho pravděpodobného vynálezce je považován Dionýsios z Alexandrie, který jej měl ve 3. století př. n. l. sestrojit na ostrově Rhodos.
Spojenecká válka
Obléhání Pompejí v letech 89–88 př. n. l. vedl římský vojevůdce Lucius Cornelius Sulla. Šlo o konflikt mezi římskou republikou a jejími bývalými italickými spojenci, mezi něž patřily i Pompeje.
Severní hradby města byly pro nasazení polybolu ideálním cílem, neboť mírný svah umožňoval účinnou a přesnou střelbu. Podle vědců mohli Římané nejprve narušit obrannou konstrukci pomocí těžkých katapultů a následně použít polybolos k „vyčištění“ hradeb od obránců.
O necelá dvě století později erupce Vesuvu poničené hradby dokonale zakonzervovala, díky čemuž se válečné stopy dochovaly až do současnosti.