Článek
Kopce legendy
Všichni spoléhají na to, že až bude nejhůř, objeví se zázračná armáda a vše dá do pořádku. On to za nás někdo vyhraje, je dobrý alibismus.
Kopce přitahovaly, byly orientačními body, a stávaly se místy mýtů a pověstí. V Čechách například Říp či Boubín, Morava má Radhošť, Hostýn, Pálavu, ale i Petrovy kameny. Dvojvrcholový Blaník se z běžných legend vymyká, stává se kultovním místem celonárodního významu.
S Václavem za Václavem?
O Podblanicku se dozvíte v zámku v Louňovicích pod Blaníkem, obci přimykající se k úpatí rulového kopce. Skalky této horniny vás budou doprovázet celou cestu, od vstupní tabule s nápisem, že tu Hr do Evropy podnikl i další z Václavů českých, exprezident Klaus.
Na vrchol, ke dřevěné rozhledně, vede naučná stezka mapující historii a přírodu lokality, pokračující k Malému Blaníku, kopci se zříceninou kaple na vrcholu. Budete stoupat cestou, které se v dobách obrozeneckých valily davy na shromáždění, tábory lidu, kde se provolávala národu a svatému Václavu nehynoucí sláva.
Kdo to tu spí?
Zbytky keltských valů jsou v okolí zkonstruované rozhledny patrny dodnes, o minulosti vypráví i jedna z orientačních tabulí. Škoda že není žádná umístěna u Veřejové skály, místa pro pověst nejdůležitější. Měl tu stávat kdysi hrádek, pak někdo asi slyšel puklinou koňské ržání a zbroje řinčení a vojsko bylo na světě.
První zmínky o podzemní posádce byly ve Vidění pana Oldřicha z Rožmberka (asi 1417), měla to být jeho úlitba kvůli přeběhnutí ke katolíkům. Ono vojsko taky nebylo pro každého, prý jen pro „věrné Čechy“, takže se muselo pod balvany asi lustrovat, zda sedlat, nebo ne. Kněz Mikuláš Vlásenický v téže době už měl jasno, že v Blaníku se skrývá boží vojsko. Jezdci ale stále neměli vůdce, Václav přišel mnohem později.
Jednou z variant pověstí o blanické jízdě byla o katolických rytířích pomordovaných husity. Protihusitské vojsko figurovalo až do poloviny 19. století, kališníky zasadil do dramatu až asi Bedřich Smetana. Jirásek se jim vyhnul, za vůdce dosadil jednoznačně svatého Václava.
První národní pouť na Blaník se konala v roce 1851. V roce 1868 odtud poslali balvan na stavbu Národního divadla. S horou byly velkolepé plány, měla tu stát socha Jana Husa, po první světové válce pomník legionářům, ale přišly jiné starosti. Blaník zůstal motivem pro malíře, spisovatele, básníky...
Rozhledna jako husitská hláska
V roce 1895 postavili první rozhlednu, posléze podlehla povětrnostním vlivům. Nynější z roku 1941 připomínající husitskou hlásku je vysoká 30 metrů. V přízemí najdete občerstvení, výhledová plošina se otevírá na značnou část benešovského okresu, Vlašimsko, Českou Sibiř.
Světem se valí krize za krizí, ale stále není nejhůře, dění v hoře asi nejlépe vystihuje cimrmanovská hra Blaník. Vojsko nevojsko, procházka je to přenáramná a trocha pohádek neškodí.
