Článek
Krásu vltavského údolí ale oceníte zejména z několika skalních vyhlídek, nejpřístupnější je asi Smetanova. Výhodou je, že se na několik set metrů k vyhlídce můžete dopravit autobusem MHD 438 do zastávky Krňany, rozcestí Třebsín, s odjezdem ze Smíchovského nádraží. Auto odstavíte na boční cestě, dál vás čeká táhlá pěšina mezi poli, a návrší s povětšinou trampskými chatami.
Pod jednou z nich je vybetonovaná plošina s velkolepým výhledem. Vede k ní žlutá turistická značka. Sráz pod vámi je hodně strmý, kotlina Vltavy tvoří podkovu, na druhém břehu naproti pod vámi rozhodila své chaty nejstarší trampská osada - Ztracená naděje, zkráceně Ztracenka. Vznikla sloučením několika menších vodácko-trampských osad ve válečném roce 1916.
Pocta Smetanovi
Plošinu zbudovali v roce 1974, při 150. výročí narození skladatele Bedřicha Smetany, který zde rád pobýval a emotivní pohled ho inspiroval ke složení druhé části symfonické básně Má vlast - Vltava.
Pasáží, při které řeka plyne pod bájný Vyšehrad, jsou dravé i hravé Svatojánské proudy. Někdo ale tvrdí, že je to účelové spojení, ale proč ho nebrat.
Když se tu nesly kytar a ukulele teskné tóny
Nyní teče řeka téměř líně, pokud na Slapské přehradě neupouštějí, ale kdysi to bylo místo s kaskádou peřejí, nejobtížnější úsek na plavecké stezce. Zejména voraři museli dávat velký pozor, jak do toku najet. Na jejich ochranu na břehu vztyčili roku 1722 sochu Jana Nepomuckého, vodní cesta dostala název Svatojánské proudy.
Trampské hnutí bylo velmi rozšířené, osady kolem Prahy rostly živelně, hlavně při vodních tocích. Materiál se třeba sem, do proudů, dostával ve značné míře na lodích, koníčkovalo se. Plavidla se tahala proti proudu na provaze, práce to byla zatraceně těžká, zrovna jako burlaků na Volze.
O víkendech a dovolených se tu shromažďovali pardi u táboráků, teskně se nesly jejich sbory tmou. Svítilo se petrolejkami, chodilo se na latríny, buřty byly plné masa, chleba nezplesnivěl, než jste se dostali na osadu. Volil se šerif, spravedlivě, bez podpásovek, všichni, samozřejmě že se nějaký skunk nebo kojot vždy vyskytl, drželi pospolu.
Trampský nestor Jarda Mottl sem jezdil přes 60 let. Vyrostla tu řada známých osobností. Nedaleko odtud jsou pověstné Bílé skály, nad velkou peřejí, ale tahle melodie se vytrácí do zapomnění... Byla to doba romantiky, rodokapsů a rozruchů, ale i Dobrodružství šesti trampů, blahé paměti, v dobách pozdějších. Což je znamenitá kniha pánů Žáka a Rady. To vše napadne při pohledu na totem na Mravenčí skále, na kamenném ostrohu vybíhajícím z osady do řeky. Na vrcholku „Mravence“ najdete jména zemřelých osadníků.
Proudy zničila výstavba Štěchovické přehrady ve 40. letech minulého století. Poválečný pokrok znamenal sice pozvolné začátky chataření, ale tramping nebyl vítaným jevem, začal v tichosti upadat. Jeho dějiny najdete v muzeu v Jílovém.
