Robert Sedláček: Divadlo je intenzivnější než film, zážitek umí nabídnout silnější

Zdeněk Zapletal a Robert Sedláček. Přátelé, bez nichž by inscenace Devět měsíců nevznikla, až donedávna divadlem nepolíbení, uvedli v sobotu 14. února společně s Městským divadlem Zlín svůj autorský i režisérský divadelní debut ve vyprodaném Studiu Z. 

Překvapivě osobní, otevřenou divadelní výpověď, "zprávu o stavu", na jevišti zažívá celkem sedm herců v čele se Zdeňkem Julinou v hlavní roli. Spolu s ním hrají v dalších rolích hrají Romana Julinová, Milena Marcilisová, Marta Bačíková, Markéta Kalužíková, Petr Lukáš a na klavír živě doprovázející Markéta Matulová.

Spisovatel a scénárista Zdeněk Zapletal byl dlouhá léta spjat se Zlínem. V osmdesátých a devadesátých letech zaujal romány Půlnoční bězci, Kobova garáž, Křehké zboží a další. Nyní patří mezi vy­hledávané scénáristy. Je autorem scénářů k televiznímu seriálu Život a doba soudce A. K., spolupracoval na sériích Odsúdené, Policajti z centra a dalších. 

Bydlel naproti divadlu asi dvacet let. Každý jeho pohled z okna byl na zlínské divadlo. Ale celý život ho spíše míjel, věřil víc lite­ratuře a filmu. Devět měsíců je jeho vůbec první divadelní hrou. Rozrostla se do hry z původního fragmentu, který před lety vznikl pro cyklus inscenovaných čtení.

Devět měsíců je divadelním debutem také pro známého filmového a televizního režiséra Roberta Sedláčka. Diváci určitě mají v paměti jeho cyklus České století, filmy Muži v říji, Rodina je základ státu, Pravidla lži, Největší z Čechů, dokumen­ty o významných a kontroverzních osob­nostech – Václav Bělohradský, František Čuba, Miloš Zeman a další. 

Ve filmu a v televizi tvoří Robert Sedláček a Zdeněk Zapletal na mnoha projektech silný tvůrčí tandem.

„Živí lidi baví (nebo nebaví) živé lidi. Divadlo přežije, film je metaforou přirozeného lidského nihilismu - chci vidět jiné lidi, ale aby mi u toho nezavazeli, přesně to je plátno nebo televizní (počítačová) obrazovka. V divadle lidi zavazí. Jsou, existují. Herci pobíhají, potí se, dupou, mají přeřeky v replikách. Jenže to je život. Divadlo je víc intenzívní než film. Taky proto film divadlo převálcoval. Film prostě vypnete, divadlo musíte přežít. Aspoň do přestávky. Sraček je na divadle stejně jako u filmu, ale divadelní zážitek, když se to povede, je víc než zážitek z filmu. Pro mě,“ říká o divadle režisér Robert Sedláček.