Článek
Myšlenka pozvat Josefa Fouska do Habartova vznikla již asi před 2 lety, podařilo se ji však zrealizovat až ve čtvrtek 12. března. Navíc se představení stalo i nečekanou oslavou umělcových narozenin, neboť když termín před časem přislíbil, neuvědomil si, že tento den je pro něj osobně významný. O to víc ale kolem sebe šířil dobrou náladu a program tak dostal i pro něj nečekané kontury.
Dvouhodinová one man show nemohla nikoho z přítomných diváků zklamat. Kinosál zaplněný asi ze tří čtvrtin se celou dobu skvěle bavil. Pepa Fousek se předvedl ve své nejlepší formě a docela určitě bezezbytku naplnil veškerá očekávání, se kterými čtvrteční večer diváci spojovali.
Z pódia doslova tryskala pozitivní atmosféra. Lidskost, přirozenost, spontánnost a přátelskost byla přítomna v každé promluvě, v každém gestu kladenského barda. Zdobí ho skvělá paměť, která mu dovolovala tento večer razantně narušit připravený scénář, a využít ji při bezpočtu odboček a vypravování příhod a zážitků ze svého bohatého života. Bylo prostě zřejmé, že umělec je se svým publikem rád a je vděčný za každý projev sympatií, které k němu směřovaly.
Sálem se nesly bouřlivé salvy smíchu směšované s potleskem. Desítky epigramů i básní a v neposlední řadě i písniček recitované a zpívané bez opory v textu dokumentovaly písničkářovu bezvadnou paměť. Zazněly texty vzpomínkové i velmi aktuální, které si nebraly servítky a bez obalu vyjadřovaly skladatelovy názory na současné dění ve veřejném prostoru. Navzdory břitkému humoru však slova postrádala snahu ublížit či podnítit nenávist. Texty byly určitou nadsázkou, ze které bylo patrné, že autor přes všechny své zdravotní i jiné peripetie má život a lidi kolem sebe rád.
Však také během dvouhodinového programu několikrát z umělcových úst zaznělo, že smích, žádost o odpuštění, prominutí a hlavně láska k sobě i k druhým lidem je základem spokojeného života. V něm však ještě podle Pepy Fouska nesmí chybět někdo, kdo na vás čeká doma a má vás rád - pro něj je to již více než 50 let jeho žena.
Po hodině vyprávění záplavy historek spojených s divadlem Semafor i s osobním životem došlo na přestávku, kterou diváci využili k nákupu CD a knih, které umělec ochotně podepisoval. Mnozí z přítomných si odnesli i společnou fotografii. A tak i když se jednalo o přestávku, byl Pepa stále v akci.
Po pauze následovala druhá hodina, která pokračovala v nastoleném trendu. Jako bonus hudebník přidal i famózní hru na foukací harmoniku. Jeden člověk po více jak dvě hodiny bavil na dvě stovky diváků a ti ho za to na konci odměnili dlouhotrvajícím potleskem a ředitelka MKS Petra Šístková navíc i krásnou květinou, kterou on záhy věnoval své manželce.
Být lékařem, tak bych takováto představení naordinoval všem pacientům bez rozdílu diagnózy alespoň jedenkrát týdně. Bylo to báječné setkání, na které se nezapomíná. J. Fousek nám za ten večer předvedl nejeden veselý kousek a za to mu náleží velký dík.
