Článek
Zámek si pro potěchu nechal postavit v roce 1612 arcibiskup M. Sittikus. Je to jedna z nejhezčích renesančních staveb na severní straně Alp.
V místnostech toho moc neuvidíte, klasické zařízení, nábytek, obrazy, ale kvůli tomu se sem nejezdí. Hlavním lákadlem jsou Vodní hrátky. Pro ně měli církevní tatíci i jejich hosté pochopení, přitahují stále nové návštěvníky. Potentáti nechali postavit množství fontán a vodotrysků, rafinovaně zamaskovaných, takže vás nečekaně zkropí.
Mokré zadky u jídelního stolu
První atrakce je skryta v amfiteátru u kamenného stolu se žlábkem, ve kterém se chladily láhve vína, kolem jsou kamenná sedátka. Sednete si ke stolu, průvodce si vždy nějakou oběť vybere, lidé se rádi předvádějí, i když leckdy něco tuší. Usednou a čekají.
S kamennou tváří průvodce uvede do chodu vodní mechanismus a máte v kalhotách vymalováno.
Další postřik dostanete ze strany, když za jásotu přihlížejících chcete uniknout. Ale dojde i na ostatní. Úniku není ani u různých soch: třebaže se už díváte, kde by mohly bát zabudovány trysky, průvodce vás vždycky dostane. Když se domníváte, že uskočíte do suchého místa, opak je pravdou.
Stříkající jeleni
Voda prýští i z tlam jeleních hlav, umístěných na nároží u vchodu do zámecké kaple. Pojďte se podívat na kovový kužel poskakující na vrcholu vodního proudu v přítmí umělé jeskyně. Chvilka zaujetí a máte ji. Voda na vás útočí jako v masážní sprše.
Protože to nejsou vodní děla, nejste skrz, spíš polomáčení a rozchechtaní. A o to jde. Ti zarputilejší chodí s deštníky. V noci, kdy jsou také prohlídky, je to horší, trysky neodhalíte, a budete do sebe vrážet a namáčet se ještě víc.
V letních měsících je prohlídka od 9 do 18 hodin, večerní prohlídky v 19, 20, 21 a 22 hodin, vodní hrátky trvají asi 30 až 40 minut.