Článek
Před pár dny proběhl jubilejní desátý ročník Divadelního festivalu Ludmily Cápkové, moravský FEMAD. V čem zásadním se lišil od předešlých ročníků?
V ničem zásadním se nelišil, používáme stále stejný systém hodnocení prostřednictvím mluvčích jednotlivých souborů, zajímavostí ale bylo, že se letos festival konal v retro stylu sedmdesátých a osmdesátých let. Diváci i účinkující se mohli na pár dní vrátit zpět v čase a vzpomínat na roky kdy zítra znamenalo již včera.
Kolik souborů se představilo a kdo nejvíc zabodoval třeba zrovna u publika?
To je spíše otázka na publikum, já můžu jen odhadovat podle reakcí. Publikum se výborně bavilo při komedii Dokonalá svatba, toto představení bylo navíc úplně vyprodáno.
Které představení zaujalo osobně nejvíc vás?
V programu letošního festivalu se objevila jedna divadelní hra v provedení dvou různých souborů. Pro mě bylo velmi zajímavé porovnat rozdíly v přístupu k výkladu hry a její režii. Oba přístupy a obě nastudování byly velmi zajímavé.
Které soubory nebo inscenace byly vyhodnoceny jako nejlepší?
Mluvčí jednotlivých souborů závěrečným hlasováním rozhodli, že zvítězila autorská hra (Ne) chtěná útěcha, kterou na festival přivezl DS Diverzanti z Brna
Závěrečné hodnocení bylo prý velmi emotivní…
Když jsem všem poděkoval za účast a popřál šťastnou cestu domů, mladí kolegové pustili do reproduktorů Modlitbu pro Martu, rozmotali několik vlajek, zvonili klíči a všem připínali trikoloru. Tím tak ukončili nejen festival, ale i retro dobu, ve které se celý festival nesl. Pro nás starší to byla opravdu velmi emotivní chvíle a myslím, že málokteré oko zůstalo suché.