Článek
Jiří Adamíra se narodil 2. dubna 1926 v Dobrovicích u Mladé Boleslavi, ale mládí prožil už v Praze. Nejdříve vystudoval vršovické gymnázium a průmyslovku na Smíchově, ale místo dalších studií začal rovnou bez odborné průpravy divadelní dráhu. Jeho herecké začátky spadají ještě do období druhé světové války, kdy se stal členem pražského Divadla mladých pionýrů Václava Vašátka. V té době už věděl, že nechce dělat nic jiného.
Jako profesionální herec nezačínal v Praze, nýbrž na Moravě v tehdejším Gottwaldově - nynějším Zlíně. V tamním Divadle pracujících, kde v roce 1946 debutoval ve hře Každý něco pro vlast, vydržel skoro šest sezón. Mezitím si zahrál ve filmech Vítězná křídla (1950) a Zítra se bude tančit všude (1952) - a změnil angažmá. Odešel do Ostravy.
„Životní zkušenost je nutná, protože rozšiřuje znalosti. Hravost si zachováváme díky kousku dětské duše, která by měla zůstat v každém z nás. Zůstat alespoň trochu klukem, to je naše jediná zbraň proti bačkorám,” tvrdil herec, který si v ostravském Státním divadle zahrál Shakespearova Hamleta i Richarda III., stejně jako Goringa v Ideálním manželovi.
Když přišla nabídka z Prahy, zaváhal možná jen vteřinu. Nastoupil tehdy do Realistického divadla, ve kterém vydržel celých osmadvacet let. Pamětníci dodnes vzpomínají na jeho Jaga v Othelovi, Astrova ve Strýčku Váňovi, Trigorina v Rackovi, Higginse v Pygmalionu či Ivana Karamaze v Bratrech Karamazových.
Teprve v roce 1990 přestoupil do činohry Národního divadla, kde exceloval jako Serebrjakov ve Strýčku Váňovi či v roli Šamana v Topolově hře Sbohem Sokrate. Adamírovou labutí písní na naší první scéně byla postava továrníka Werleho v Ibsenově Divoké kachně.
Souběžně s návratem do Prahy, kde byl od mládí jako doma, začala i jeho kariéra filmového herce. První opravdu zajímavou hereckou příležitost dostal od režiséra Zdeňka Brynycha v dramatu ...a pátý jezdec je Strach (1964).
Následovaly filmy, kde často představoval nesmlouvavé muže zákona, případně rafinované intrikány - jako tomu bylo například v detektivce Svědectví mrtvých očí (1971). Ale objevoval se rovněž v kostýmních filmech jako byly Radúz a Mahulena (1970), Příběh lásky a cti (1977), Božská Ema (1979), Oldřich a Božena (1984) nebo Konec starých časů (1989).
A jeho práce pro televizi? Na obrazovce zazářil jako Bedřich Branske v sugestivní inscenaci Modlitba pro Kateřinu Horovitsovou (1965). Později zaujal například jako Patrokles Nerudný v seriálu Byl jednou jeden dům (1974) či policejní rada Korejs v sérii Panoptikum města pražského (1986).
Jiří Adamíra, který měl ze dvou manželství syna a dceru a jehož poslední dlouholetou životní partnerkou byla herečka Hana Maciuchová, zemřel po těžké nemoci 14. srpna 1993 v Praze. Bylo mu 67 let.