Článek
Už před deseti lety jste založila nakladatelství kookbooks, čím je vaše nakladatelství výjimečné, na jakou tvorbu se specializujete?
Myslím, že specializace vychází z minulosti. V podstatě musím říct, že většinou vydávám autory v mém věku, které znám osobně od druhé poloviny devadesátých let. Vždy jsme se jednou za čas potkali u někoho v bytě a navzájem si předčítali své nové texty. Později jsme spolu začali dělat festivaly a větší akce. Samozřejmě, že nešlo jen o spisovatele, potkávali jsme se s muzikanty, výtvarníky, promotéry a podobně. Muzikanti si založili vlastní hudební label, kde mohli vydávat své věci. To bylo někdy v letech 1998/99. Za mnou pak přišel talentovaný výtvarník Andreas Topfer, který dělal pohlednice, plakáty, přebaly cédéček a další věci, pak jsme přidali texty a nakladatelství bylo na světě. Začali jsme se věnovat rukopisům, posilovali jsme síť kontaktů mezi mladými autory a od roku 2003 začali vydávat knihy profesionálně. Takže letos máme 10 výročí našeho nakladatelství.
Co vy a Berlín?
Vyrostla jsem v západním Německu. Když jsem jela poprvé do Berlína, tak to bylo naprosto fascinující. Východní Berlín byl pro mě naprosto neznámý. Nikdy jsme se ve škole o východním Německu moc neučili. Neznali jsme východoněmecké umění, nikdo nám neřekl o spisovatelích, nevěděla jsem nic o zdejších subkulturách. Bylo zvláštní vyrůstat v této době v Německu, vyrůstat za éry Helmuta Kohla. Bylo to jako žít v pocitu, že se nikdy nemůže nic změnit. Protože i ten velký chlap, Helmut Kohl, je pořád stejný. A přitom vše tady bylo, takže převládal zdánlivý pocit, že vážně není zapotřebí cokoli měnit. Čeho chcete dosáhnout, když tady už všechno máme a vše funguje. Jenže pravda byla taková, že východ nás z toho pocitu vytrhl. Bylo to období, kdy spousta lidí odjela do Berlína, aby byli účastni té proměny, aby zachytili atmosféru přerodu, změnu fungování kulturní scény. V Berlíně jste si mohli prožít a podílet se na svých malých soukromých utopiích. V Berlíně jste se necítil jako v někde v Německu, ale spíš jako na soukromé vesmírné lodi, která je propojena s celým světem.
Jak prožíváte své miniturné po střední Evropě?
Je to hodně cestování, většinu festivalu jsem proseděla ve vlacích a cestovala mezi městy. Každopádně atmosféra festivalových měst je úžasná. Publikum je velmi vnímavé. Cestujete dlouhé hodiny, ale města jsou si navzájem podobná, všude najdete secesi, podobnou architekturu. Životní styl v městech bývalého Rakouska-Uherska je velmi podobný, vlídný a mnohem klidnější. Města jsou velmi malebná a všude voní káva. Musím říct, že tak dobrou kávu jakou máte tady v Ostravě, si v berlínských kavárnách moc neužijete.
Daniela Seel (vlevo) s překladatelkou Lenou Dorn v klubu Atlantik.