Článek
Trojnásobné promítání filmu Cesta do pravěku pro školy i veřejnost náležitě okořenila účast tři ze čtyř přestavitelů klukovských rolí - Josefa Lukáše (Petr), Zdeňka Hustáka (Jenda) a Petra Hermana (Toník). Chyběl jen Vladimír Bejval (Jirka), který už bohužel nežije. Hlavní hrdiny filmu „doprovázel“ filmový historik Pavel Taussig spolu s Vítězslavem Tichým, majitelem největší soukromé filmové sbírky u nás.
V této exkluzivní společnosti nebyla nouze o množství zajímavých informací, historek z natáčení nebo o salvy smíchu celého hlediště, protože v odpovědích na otázky diváků hlavní protagonisté potvrdili, že smysl pro humor jim rozhodně neschází. Přestože uplynulo šedesát let od poslední klapky, vzpomínky herců jsou stále velmi živé.
První besedu se žáky základní školy uvedl Pavel Taussig, který o filmu řekl: „Původní záměr byl, že se stane ilustrací pro výuku biologie a přírodovědy a bude se na něj chodit jako na školní představení. Najednou se ukázalo, že zajímá i dospělé. Jen u nás ho vidělo několik miliónů diváků, ale hrál se po celém světě a stal se z něj divácký hit. Cesta do pravěku byla předzvěstí dalších filmů, které vyvrcholily Jurským parkem.“
A pak už dotazy doslova sršely. Publikum se dozvědělo, že: „Pan režisér Zeman byl hodný, dokud jsme ho poslouchali. Když jsme v legraci udělali nějaký škleb nebo něco podobného, byl nervózní, ale vždycky nám to odpustil.“
Všichni tři herci se také vyjádřili k otázce honorářů. Zdeněk Husták: „Záporná stránka honorářů byla ta, že v roce 1953 přišla měna, takže jsme za prvního půl roku nedostali téměř nic. Pravda je, že když jsme v průběhu dvou let honorář dostávali, tak jsem si posléze koupil závodní kolo a potom motocykl. Takže si nestěžuju.“
Petr Herman si koupil také kolo a ještě náramkové hodinky. Josef Lukáš pro změnu řekl: „Dobré bylo, že jsme při natáčení měli nějaké kapesné. Šli jsme třeba do kina a mohli jsme si koupit 10 nebo 20 deka čokoládových bonbónů, což dřív běžné nebylo. Pak jsem dokonce koupil mamce první pračku.“
Veliký potlesk si vysloužila odpověď na téma popularity: „Ve třídě jsme měli trochu výhodu u holek, ale my jsme tomu odolali… Představte si, že na promítání filmu šla celá škola. Důsledky si dovedete domyslet…“
Podruhé hlediště zaburácelo smíchem, když Zdeněk Husták podotkl, že mu jeho synové s úsměvem říkají, že jako jediní byli při tom, když vznikalo černé uhlí.
Film i beseda skončily, a tak dejme na závěr slovo dvěma žákům ZŠ Pulická v Dobrušce, aby zhodnotili, jak se jim Cesta do pravěku líbila. Tomáš Holanec lakonicky konstatoval: „Film jsem viděl poprvé a dobrý…“ To Marek Matějů byl sdílnější: „Já jsem film viděl několikrát v televizi a máme ho i doma na CD. Líbil se mi. Na tu dobu je to hodně dobrý.“
Josef Lukáš se podepisuje žákům základních škol.
Otázky z hlediště na protagonisty filmu Cesta do pravěku doslova sršely.