Ve vzduchu, na vodě, pod hladinou i po zemi. Drony, kam se podíváš

Na počátku ruského vpádu v únoru 2022 čelila ukrajinská armáda nepříteli tradičním způsobem, od nějž se mírně odpoutala až větším nasazením tureckých dronů Bayraktar. Pro ruské vojáky bylo tak překvapivé, že mu zpočátku neuměli čelit, což poměrně pomalým strojům zajistilo výrazné bojové úspěchy. Bránící se Ukrajinci si je považovali natolik, že na bayraktary složili několik oslavných písní.

Sláva bayraktarů ale netrvala dlouho, ruská armáda se je naučila rušit i sestřelovat. A k tomu si nakoupila v Íránu drony typu Šáhid včetně licence na jejich výrobu pod názvem Geraň a přidala klamné bezpilotníky známé pod jménem Gerbera.

Válka na Ukrajině ale nevytvořila jen nová bojiště. Dala vzniknout i zcela novému modelu vývoje a nákupu vojenských technologií, založenému na extrémní rychlosti, decentralizaci a přímé spolupráci vývojářů a vojáků v poli. Zpočátku šlo o malé dílny po celé Ukrajině, kde se díky jednoduchým úpravám v podobě instalace výbušnin z malých civilních dronů stávaly nepříjemné zbraně.

Postupně ale na Ukrajině vznikly desítky, možná stovky startupů, které prosluly svou schopností fungovat v nepředstavitelně obtížných podmínkách. Výsledky, zejména ve vývoji různých autonomních platforem, na sebe nenechaly dlouho čekat.

Světlo světa spatřil například pozemní robotický systém Ljut určený pro sledování a palebnou podporu. Jeho tvůrci ho vybavili kulometem ráže 7,62 mm a senzory, které mu umožňují detekovat a zasahovat cíle ve dne i v noci. Zaujaly také bojové moduly Tavria, dálkově ovládané věže s podobnými schopnostmi, vybavené dvěma kulomety velké ráže.

Pro logistické a evakuační mise vznikl komplex Zmij, pozemní robot s balistickou a protiminovou ochranou, určený pro logistické a evakuační mise.

Ze vzduchu může pozemní robotické systémy podpořit dron Hromylo, který je schopen zaměřovat nepřátelské pozice, včetně jejich vybavení a polních úkrytů.

Ukrajinské ministerstvo obrany také schválilo pro použití robotický systém Tančik, platformu, která vydrží zatížení až 500 kilogramů a může být účinným pomocníkem při sabotážních akcích. Podle ukrajinského generálního štábu se v úsecích přední linie, kde byly masově nasazeny robotické systémy, ztráty ukrajinské armády snížily zhruba o 30 procent.

Zvláštní kapitolu ve vývoji dronů představují dnes již legendární ukrajinské bezposádkové čluny, které se zapojily mimo jiné do likvidace značné části ruské Černomořské flotily. Jeden z nich, Sea Baby, použila ukrajinská tajná služba při útoku na Krymský most. Dron Magura-V7, vyzbrojený raketami AIM-9, pak má na svém kontě světovou premiéru – sestřelení stíhačky z námořního dronu. Stalo se to u Novorossijsku v květnu 2025, přičemž již v prosinci 2024 Ukrajinci použili dron Magura V5 k sestřelení dvou ruských vrtulníků Mil Mi-8.

Husarské kousky dokážou také podvodní drony čili malé bezposádkové ponorky. Jeden z nich, plavidlo třídy Sub Sea Baby, dokázal poškodit a vyřadit z provozu ruskou ponorku 636.3 třídy „Varšavjanka“ (v klasifikaci NATO „Kilo“), která má trup schopný absorbovat zvuk a stát se „neviditelnou“ pro sonar.

Podvodní dron Toloka TLK-1000, který rovněž pochází z dílny ukrajinských vývojářů a měří 12 metrů, může nést až pět tun a dokáže zasáhnout cíl do vzdálenosti 2000 kilometrů.

Změnu na bojiště války na Ukrajině přineslo také využití „chytré“ munice pro dělostřelectvo. Jde o náboje s GPS, inerciálním naváděním nebo laserovým značkováním pro zasažení cílů s vysokou přesností – odchylkou v metrech – na desítky kilometrů. Jde o 155mm náboje americké provenience M982 Excalibur či italskou munici Vulcano, využívající duální, satelitní a infračervené navádění. Rusové jim na bojišti čelili nábojem nazvaným Krasnopol, dělostřeleckým granátem s laserovým naváděním.

Pro ukrajinskou armádu se v průběhu konfliktu s Ruskem stal charakteristickým také přechod na západní technologie. Mezi ty nejúčinnější patří salvové raketomety M142 HIMARS, které mohou odpálit najednou šest raket naváděných GPS, či protivzdušné systémy MIM-104 Patriot, které umí zastavit řízené střely a balistické střely krátkého doletu a dokážou sestřelit i letadlo. Podle ukrajinské armády platí dokonce na ruské hypersonické rakety Kinžal, o nichž Moskva s oblibou tvrdí, že jsou „nezastavitelné“.

Rozdílovým hráčem se pro ukrajinskou armádu staly britské řízené střely Storm Shadow, ve francouzské verzi SCALP. Létají nízko, aby se vyhnuly detekci, mají infračervený systém vyhledávání cílů, který jim umožňuje lépe rozpoznat cíle pro plánovaný úder.

Na seznam nejsofistikovanějších zbraní, jimiž se Ukrajina brání Rusku, se dostaly také americké bojové letouny F-16 či francouzské stíhačky Mirage 2000.

Mnozí ukrajinští vojáci by ale přísahali na protitankové střely FGM-148 americké výroby běžně známé jako Javelin. V bojích proti ruské armádě se jim osvědčily natolik, že jim dali nový název – Svatý Javelin, ochránce Ukrajiny.