Ukrajina dusí ruskou logistiku a brání vojákům dostat se na frontu, řekl Novinkám finský vojenský expert

Domnívám se, že hlavním důvodem jsou drony. Ukrajinská kampaň úderů na střední vzdálenost je velmi úspěšná. Ukrajinci dusí ruskou logistiku a brání vojákům dostat se na frontu. Pak ale samozřejmě sledujeme i větší systémové problémy v Rusku, kdy Moskva není schopna naverbovat dostatek lidí tak, aby nahradila své ztráty.

V tuto chvíli ano. A díky dronům a nedostatku ruských vojáků pak mohou Ukrajinci podnikat lokální protiútoky. Tento rok je sice pro Rusy, co se týče území, stále v pozitivních číslech, postupují ale mnohem pomaleji než v předchozích letech. Letošní únor byl prvním měsícem od roku 2023, kdy jsme zaznamenali čistou územní ztrátu Ruska. Bylo to asi minus 37 kilometrů čtverečních, Ukrajinci totiž osvobodili něco mezi 250 a 300 kilometry. Neznamená to však, že by se ruský postup zastavil, spíše jde o situaci, kdy obě armády postupují na určitých částech frontové linie. Je ale zajímavé sledovat, jak se ruská válečná mašinérie letos zadrhává a zastavuje.

Únorové protiútoky se uskutečnily u Huljajpole v Záporožské oblasti. Rusové zde ztratili území, stejně jako v Dněpropetrovské oblasti. Z této oblasti také došlo k protiútokům u hranic s Doněckou oblastí. Vidíme ale také ruské úspěchy v centrální a severní části Doněcké oblasti. Rusové nyní operují hluboko ve městě Kosťantynivka. Do určité míry postupují také na východ od Kupjansku.

Myslím, že je těžké odhadnout rozsah počátečních problémů. Rusové se to snaží nahradit jinými vysílači a podobnými systémy, které jim pomáhají zesilovat jejich rádiové signály. Největší dopad to ale asi mělo na ruské schopnosti útočit na střední vzdálenost. Ukrajinci v tom naopak pokračují a Rusové proti tomu v tuto chvíli mohou udělat pouze velmi málo. Je velmi těžké narušit takto rozsáhlou síť satelitů, kterou má společnost Elona Muska.

Neexistují na druhou stranu žádné snadné způsoby, jak tento systém nahradit v té podobě, v jaké jej použili dříve. Číňané sice mají podobné satelitní systémy, ale stále nejsou tam, kde je Starlink. Možná tam budou za tři, pět let. Dokud ale Rusové nemají přístup k podobnému systému, musí tak nějak improvizovat. Je to pro ně výzva.

Rusové v Doněcké oblasti pořád nedobyli asi 4500 kilometrů čtverečních. Rusové za celý loňský rok dobyli 4500 metrů čtverečních (přesná čísla nejsou ve válečných podmínkách možná ověřit, pozn. red.), takže když se podíváte na ta čísla, museli by postupovat tímto tempem jen v Doněcké oblasti, pokud ji chtějí dobýt ještě letos. Jejich tempo postupu ale zpomaluje, je tedy těžké si představit, že se jim to povede.

V této době ale obě strany závodí v něčem, čemu říkám „kdo klesne hlouběji“. Snažíme se zjistit, která strana se zlomí jako první. Dojde Rusům dech? Dojdou jim lidské síly? Dojde jim schopnost udržet tlak? Nebo se objeví na ukrajinské frontě dost velké mezery na to, aby Rusové mohli vyrazit vpřed na více místech? Stále více to začíná vypadat, že Rusové tento závod prohrávají a že jim dojde dech dřív, než se projeví ukrajinské problémy s lidskými zdroji.

Existuje však taková teorie, kterou řekl Hemingway o bankrotu: Postupně a pak náhle (Gradually, then suddenly, z románu The Sun Also Rises, pozn. red.). Něco podobného by se mohlo stát i v této válce. Rusové postupují pomalu a jakmile Ukrajincům dojde pěchota, možná budou schopni prudce postoupit. Nevypadá to ale tak, že by se to mělo stát. Nelze to ovšem vyloučit. Začínám si ale myslet, že Rusové celý Donbas neobsadí.

Pokud se ruská válečná mašinérie dostane do bodu, kdy při současném způsobu vedení války nebude moci postupovat dál a nebude moci dosáhnout svých cílů, nastane pro Rusko rozhodující okamžik. Buď se rozhodnou eskalovat, nebo usednou k jednacímu stolu a zahájí vyjednávání. Pravděpodobnější je však druhá varianta. Pokud by došlo k eskalaci, těžko říct, jak by vypadala. Je ale vidět, že si Rusové připravují možnou půdu pro mobilizaci. Ještě tu existuje možnost jaderného vydírání, ale ta je podle mého názoru méně pravděpodobná.

To sice ano, ale mluvíme o Rusku. Musíme si uvědomit, že vůči válce i politikům panuje velká apatie. Musíme mít samozřejmě také na paměti, že lidé v Rusku nemají moc na výběr a nemají velké slovo. Pokud si Putinův režim myslí, že toto je způsob, jak vyhrát válku, i když by to bylo velmi nepopulární, tak by se do toho mohl pustit. V září 2022 proběhla částečná mobilizace a i tehdy se mluvilo o katastrofě. Rusové ale místo toho, aby usedli k jednacímu stolu, znovu a znovu volili eskalaci.

Také musíme brát v potaz, když mluvíme o této válce, že Rusům na ekonomice vlastně nezáleží. Zajímají se o ni, ale není to jejich priorita. Stejně tak neřeší postoj obyvatelstva. Jde pouze o to, jak daleko je Kreml ochoten zajít, aby tuto válku skutečně vyhrál. To je ale něco, co je těžké předpovídat.

Myslím, že prohrávají je silné slovo. Na některých místech ztrácejí území. Použít to slovo byla chyba. Blížíme se spíše širší patové situaci. Rusové s největší pravděpodobností získají velkou část Ukrajiny. Někde jinde vznikne zamrzlá frontová linie skrz vyjednávání. Rusko tedy s největší pravděpodobností nedosáhne mnoha svých cílů. Určitě se jim nepodaří nainstalovat v Kyjevě přátelskou vládu, jak si to přáli v roce 2022. Získají však hodně území a Ukrajina o hodně území přijde.

Pokud ale mluvíme o takových věcech, je nutné si říct, co znamená výhra a prohra. Prohra Rusů by mohla vypadat tak, že získají obrovskou část Ukrajiny, ale nedosáhnou toho, co opravdu chtěli. A naopak Ukrajina ztratí hodně území, ale zároveň si zachová demokracii a suverenitu. Opravdu záleží, jak se na to díváte.

Ukrajinci mohou získat silnou pozici k vyjednávání, pokud zastaví Rusy na frontové linii. Pokud je zpomalí tak, aby dosáhli pouze minimálních zisků a provedou nějaké taktické protiútoky, které povedou k zisku území, mohou se dostat do pozice, kdy bude z vojenského hlediska Moskvě jasné, že nemůže dosáhnout svých cílů. Pak se budou Rusové sami sebe ptát, zda ta válka stojí za to.

Je však těžké si představit, že by Ukrajina mohla na frontě dosáhnout významných operačních protiútoků nebo ofenzivy. Bojiště je příliš přesycené drony.

Podobné dronové incidenty se dějí i u nás ve Finsku, jde ale o ojedinělé záležitosti, až tedy na zářijové Polsko, kde Rusové desítkami dronů jasně vyslali vzkaz NATO. Některé drony byly navíc i ukrajinské, třeba v Pobaltí.

Určitě ale můžeme říct, že se válka přelila i na území Aliance. Tento překryv je ovšem velmi limitovaný a NATO se do této války nechce zaplést víc, než tomu tak je doposud. Myslím si ale, že to vyvolává určité politické konverzace. Ovšem nedomnívám se, že by to ovlivňovalo lidi natolik, aby některá země NATO podnikla větší kroky.

NATO zvyšuje své výdaje na obranu. Ukrajina získala půjčku 90 miliard eur díky tomu, že je Orbán fuč. Nejúspěšnější ale Rusové byli v tom, že učinili střední, západní a východní Evropu jednotnější než před válkou.

Rusové jsou zároveň ale velmi rádi, že vidí rozkol mezi Spojenými státy a jejich spojenci. Těžko však říct, zda za to může Moskva, či nikoli. Ačkoli Evropa pumpuje více peněz do obrany, dělá to pomalu. Je navíc otázka, zda USA vystoupí nebo nevystoupí z NATO a jak moc budou pomáhat Ukrajině.