Článek
Minulé úterý jste se setkal se svým českým protějškem Jaromírem Zůnou. Jaký je výsledek vašeho jednání?
Mezi Černou Horou a Českou republikou existuje hluboká spolupráce v oblasti obrany. Vzhledem ke změně okolností způsobené zejména změněnou bezpečnostní a geopolitickou architekturou jsme učinili další krok k jejímu prohloubení. Podepsali jsme mezivládní dohodu o spolupráci v oblasti obrany, která zahrnuje možnost nákupů pro ozbrojené síly Černé Hory, bilaterální spolupráci v oblasti vzdělávání, politickou spolupráci a tak dále. Diskutovali jsme také o přistoupení Černé Hory do EU, což je pro nás stěžejní téma.
Jak může být spolupráce mezi oběma zeměmi dále prohloubena?
Doposud jsme spolupracovali na politické úrovni. Nyní jsme součástí některých iniciativ, některých center pro logistiku a dalších aktivit v České republice. To nám poskytuje právní rámec pro přímou spolupráci a pro získávání zakázek od českého obranného průmyslu. Česká republika má velmi prestižní obranný průmysl a mnoho produktů je pro nás zajímavých.
Zmínil jste, že máte zájem o české produkty. O jaké přesně?
V tuto chvíli zvažujeme řadu věcí. Jsou to útočné pušky od České zbrojovky. Také se zajímáme o logistická vozidla nebo o systémy elektronického boje.
Černá Hora a Česká republika mají něco společného - obě země se snaží zvýšit výdaje na obranu. Černá Hora v roce 2025 poprvé dosáhla předchozího cíle ve výši dvou procent HDP. Jak reálné je pro vás dosažení nového pětiprocentního cíle?
Na to samozřejmě není snadná odpověď. Jsem si vědom toho, že v každé zemi na světě chtějí občané především lepší vzdělávání, zdravotní péči nebo sociální služby. V současné geopolitické situaci jsou ale výdaje na obranu nutností, nikoli luxusem.
V Černé Hoře máme plán, jak se dostat na 3,5 procenta HDP. Každoročně budeme výdaje zvyšovat o 0,2 procenta tak, že v roce 2035 budeme na 3,5 procentech. Zbývajících 1,5 procenta výdajů, které souvisí s obranou, budeme také plnit. Budeme modernizovat naši infrastrukturu, mám tím na mysli dálnice, silnice, železnici nebo také zdravotnický systém a systém kybernetické bezpečnosti.
Vzhledem k tomu, že musíte dávat více peněz na obranu, někde jinde ty peníze budete muset ubrat. Jak vysvětlujete černohorské společnosti, že musíte šetřit?
Není to snadné. Snažíme se najít rovnováhu mezi všemi potřebami. Jak jsem řekl, občané se soustředí na lepší služby, pokud ale není v zemi bezpečnost a stabilita, není ani prosperita, ať už ekonomická nebo jiná. Bezpečnost a stabilita jsou základem všeho ostatního. Pokud tedy nemáte bezpečnost, nemůžete mít dobrý vzdělávací systém, dobrý zdravotní systém ani normální život v zemi.
Snažíme se tedy komunikovat s občany a snažíme se jim to přiblížit a sdělit jim, že tyto výdaje nejsou jen o armádě nebo vedení války. Doufejme, že už žádné nebudou, v Evropě jsme jich zažili příliš mnoho v předchozích desetiletích. Je ale také důležité říct, že armáda není jen pro válku.
Existují kybernetické incidenty, měli jsme zdravotní krizi jako COVID, přírodní katastrofy nebo i katastrofy způsobené člověkem. To jsou všechno krizové situace, ve kterých může armáda pomoci společnosti.
Ve Spojených státech se v poslední době diskutuje o závazcích NATO a o přítomnosti amerických sil v Evropě. Je pro vás článek 5 Severoatlantické smlouvy stále důvěryhodný?
Na základě toho, co jsem dosud viděl, nemám žádný důvod pochybovat o tom, že NATO je jednotné a prokazuje a vyzařuje sílu k odstrašení a obraně euroatlantického prostoru. Je ale zřejmé, že v době těchto geopolitických okolností se v různorodé alianci, jakou NATO je, ale i v organizacích, jako je EU, ozývají různé hlasy. To je zcela legitimní a myslím si, že summit v Ankaře (summit NATO, uskuteční se na začátku července - pozn. red.) bude vyvrcholením tohoto smýšlení a že z něj vzejdou jasné signály.
Domnívám se, že takové poselství bude směřovat k silnějšímu NATO, spravedlivějšímu rozložení zátěže v rámci NATO a také k pevnějšímu a jednotnějšímu NATO.
Černá Hora vstoupila do NATO v roce 2017. Před tímto krokem jste vy i vaše politická strana vyjadřovali určité obavy ohledně vstupu. Řekl jste: „V roce 2016 jsem měl vážné pochybnosti, zda by se Černá Hora měla připojit k NATO.“ Jaké obavy jste měl?
V té době, jako každý zodpovědný občan, jsem přemýšlel o tomto rozhodnutí. Řešil jsem, zda by se mělo řešit v parlamentu, nebo pomocí referenda. Tehdy jsem se přikláněl k tomu, aby se rozhodli sami občané. Podle naší ústavy jsou legitimní obě možnosti.
Geopolitická situace v letech 2016 a 2026, i když je rozdíl pouhých deset let, je diametrálně odlišná. Je mnohem nebezpečnější, nepředvídatelnější. V Evropě máme po osmi dekádách obrovský konflikt na Ukrajině, máme nestabilní situaci na Blízkém východě. V roce 2026 je tedy pro nás velmi uklidňující, že jsme členem NATO.
To jste mi ale trochu utekl z otázky. Čeho přesně jste se ohledně členství tedy tehdy obával?
V roce 1999 jsme měli konflikt s NATO v Jugoslávii, Srbsku a Černé Hoře. Šlo tedy hlavně o otázku, zda by se Černá Hora měla vydat tímto směrem.
Jak vnímáte členství nyní?
V Černé Hoře má NATO velkou hodnotu, vnímáme tu bezpečnost a ochranu našich občanů. Jsme poměrně malá země, ale hrdá země. Za těchto okolností je otázka bezpečnosti našich občanů záležitostí dalších 31 zemí na světě. Některé z nich patří k nejmocnějším národům světa.
Rusko se v roce 2016 silně postavilo proti členství Černé Hory v NATO. V tomto roce se také objevilo obvinění z pokusu o státní převrat, jehož cílem bylo zabránit tomuto členství. Věříte, že tento pokus byl skutečný?
Rusko a Černá Hora mají hluboké historické i náboženské vazby. Na západním Balkáně má velmi silnou tradici. Pokus o státní převrat skončil u soudu, všichni ale byli zproštěni obvinění. Já toto rozhodnutí přijímám. Nyní ale máme další vývoj - jeden z prokurátorů byl nedávno obviněn z ovlivňování svědků a zasahování do jejich výpovědí. Uvidíme tedy, jak se situace bude dále vyvíjet.
Považujete Rusko za hrozbu?
Rusko je proti našemu členství v NATO. Je také proti našemu členství v Evropské unii. 80 procent našich občanů si přeje být v EU. I členství v Alianci má u nás obrovskou podporu, i když ne takovou jako členství v EU. Černohorská společnost, jako všechny společnosti v Evropě, je rozdělená. Jediným bodem soudržnosti je vstup do Evropské unie. Podle mě je to vypovídající. Vnímám tedy Rusko jako ohrožení pro členství. Nejsem si ale jistý, zda je vojenskou hrozbou.