Článek
Válka na Ukrajině není konfliktem s jasně stanovenou frontovou linií, jakou byla první světová válka, kde zákopy jasně určovaly, která země kontroluje jaké území. Nejde ale ani o konflikt, v němž hrají roli rychlé a hluboké průniky mechanizovaných kolon, o které se Rusko pokusilo na začátku invaze.
V prostředí přesyceném systémy protivzdušné obrany nejprve přestalo hrát klíčovou roli letectvo. Ani jedna strana nedokázala ovládnout vzdušný prostor, a to ani nad frontou. Rusko proto musí letadla využívat pouze ke shazování klouzavých pum desítky kilometrů od fronty.
Masivní nasazení dronů pak zabránilo využívat k průlomům mechanizované sbory s obrněnou technikou. Obě strany se tak uchylují k průnikům malých jednotek, které se infiltrují na území nepřítele, plně je ovšem nekontrolují. Zvětšuje se tak fluidní šedá zóna, kterou plně nekontroluje ani jedna strana.
Rusko často hlásí dobytí dalších a dalších vesnic, kam pronikla malá skupina vojáků a vztyčila tam vlajku, ovšem vesnici nekontroluje. I v místech, nad nimiž Rusové získali plnou kontrolu, však dokázaly proniknout ukrajinské jednotky.
Dobytá území
Institut pro studium války (ISW) proto rozdělil územní zisky do dvou skupin. V jedné sleduje území, které má každá strana pod úplnou kontrolou, v druhé pak území, kam se infiltrovala, aniž by je ovládla.
Rusko přišlo pod ISW během dubna o 116 kilometrů čtverečních pod svou plnou kontrolou. Už v dubnu získalo pod svou plnou kontrolu jen 23 kilometrů čtverečních, a to jen díky náporu v závěru března.
Od listopadu 2025 do dubna 2026 včetně Rusko obsadilo 1443 kilometrů čtverečných, zatímco o rok dříve to bylo ve stejném půlročním období 2368 km2; od února je to jen třicet kilometrů čtverečních.
Statistika ale neznamená, že by Ukrajinci nedokázali osvobodit území o rozloze několika set kilometrů, jak tvrdili. Jinde ale území ztratili, což velikost úspěchu umenšilo.
Infiltrovaná území
Ruské jednotky se ovšem dokáží dál infiltrovat na území pod ukrajinskou kontrolou, mimo jiné u Kosťantynivky, které brání dobytí Kramatorsku od jihovýchodu. I ruské útoky na pohraniční území Sumské oblasti však neznamenají, že má Rusko tyto oblasti pod plnou kontrolou, kontroluje jen některé vesnice nebo jejich části.
Také velikost infiltrovaného území je od letošního února výrazně menší než před rokem.
Ruští vojáci pronikli za poslední tři měsíce na 188 km čtverečních kontrolovaných Ukrajinci, zatímco loni ve stejné době to bylo 743 km čtverečních.
Minimální rozsah územních zisků Ruska za poslední tři měsíce však podle ISW nesouvisí jen s schopnostmi ukrajinské armády se účinně bránit. I loni byl ruský postup od února do dubna pomalý, což souvisí s počasím, kdy končí období mrazů a nastává období jarního tání a s ním související období bahna zvané rasputica. Jasná ofenzíva proto většinou začíná až na konci dubna nebo v květnu.
Letošní zima byla studenější o 1,6 stupně Kelvina než loňská, takže půda promrzla do větší hloubky. Konec období bahna proto může přijít později. Nižší teploty ale znamenají, že půda byla v zimě tužší, a tudíž vhodnější pro útočné operace, čehož Rusové nedokázali využít. To ukazuje na problémy ruské armády, které dělá problémy doplňovat stavy, nebo na frontě přichází o více vojáků, než kolik jich naverbuje.
