Článek
Ruský Kovjor navrhla Sjednocená letecká korporace sídlící v Moskvě tak, aby jej mohl odpálit pilot ruské stíhačky Suchoj Su-57. Využívá čtvrttunovou fragmentační bombu OFAB-250-270, která je umístěna v přední části řízené střely. Poháněna je proudovým motorem R500 a odhaduje se, že účinný dostřel má 300 kilometrů.
Ukrajinský vojenský historik a odborník na obranu Andrij Charuk řekl listu The Kyiv Independent, že tato řízená střela odráží širší posun směrem k jednodušším a levnějším řízeným střelám.
„Tradiční řízené střely jsou drahé,“ řekl. „To, co nyní vidíme, je koncept jednodušších a levnějších střel, které lze odpalovat ve větším počtu,“ doplnil.
Tělo střely je vyrobeno z vícevrstvých kompozitních materiálů na bázi skleněných vláken, přičemž vnitřní prvky jsou z hliníkových slitin. Mezi její palubní systémy patří letový řídicí systém a inerciální navigační systém založený na relativně jednoduchých senzorech.
Charuk tuto konstrukci popsal jako přechod mezi drony typu Šáhid a konvenčními řízenými střelami. S-71K je podle něho kombinací nižších nákladů s úderovou schopností větší než u dronů. „Jsou navrženy tak, aby zahlcovaly protivzdušnou obranu,“ cituje list Charuka.
Závislost na zahraničních komponentech
Ukrajinská HUR uvedla, že nová ruská řízená střela je vyrobena převážně ze zahraničních komponentů ze Spojených států, Německa, Číny, Švýcarska, Japonska, Tchaj-wanu a Irska.
„Trvalý přístup k zahraničním technologiím a součástkám umožňuje agresorovi vyvíjet nové zbraně a rozšiřovat jejich použití ve válce proti Ukrajině,“ míní HUR.
Navzdory četným sankcím proti Ruské federaci je Moskva stále schopná bez problémů využívat mikročipy a elektroniku západní výroby ve vojenském průmyslu. Tyto komponenty často vstupují do Ruska přes zprostředkující země, civilní dodavatelské řetězce nebo krycí společnosti, což komplikuje úsilí o vymáhání sankcí, připomněl list.
