Článek
Telegramový kanál Dosje špiona uvedl, že potíže s odpálením měly ruské strategické bombardéry Tupolev Tu-160. Stroj s volacím znakem Ivan Jarygin (podle slavného sovětského zápasníka) neodpálil rakety kvůli poruše odpalovacího mechanismu.
Další strategický bombardér Tu-160 pojmenovaný Alexej Plochov (podle sovětského generála, velitele 2. samostatného těžkého bombardovacího leteckého sboru v letech 1968 až 1969) zasáhl blesk. Přitom bylo poškozeno sklo v pilotní kabině, což donutilo posádku otočit a vrátit se na letiště, aniž by se o odpálení raket byť jen pokusila.
Třetí letoun, jehož typ kanál nespecifikoval, vůbec nevzlétl z letiště v Engelsu v ruské Saratovské oblasti.
Satelitní snímek ruských strategických bombardérů Tupolev Tu-160 na letecké základně Bělaja v Usolkém okrese Irkutské oblasti v Rusku.
Tyto problémy podle webu Militarnyj naznačují, že ruské strategické letectvo má potíž s údržbou a tím i s technickým stavem. Intenzivní nasazení letounů, které má za následek větší opotřebení klíčových součástek, vede ke zvýšení četnosti technických selhání.
Další příčinou může být podle portálu také ukrajinská operace Pavutina (česky pavučina), během níž byly podle ukrajinské tajné služby zničeny nebo poškozeny desítky ruských strojů na letištích hluboko v týlu. Rusové přišli nejen o letouny nasazované do bojových akcí, ale i stroje, které kanibalizují (rozebírají na součástky), aby bojové stroje udrželi v provozu.
Portál The Kyiv Independent před časem uvedl, že některé ze strojů útočících nyní na Ukrajinu původně patřily ukrajinskému letectvu. Jde o devět Tu-160, tři Tu-95MS a 575 řízených střel Ch-55, které Kyjev předal Moskvě v roce 1999 v rámci umoření dluhu za plyn ve výši 275 milionů dolarů. Podle expertů byl ukrajinský dluh ve skutečnosti jen zlomkem hodnoty letounů i raket, jež Rusko tehdy získalo.
Tupolev Tu-160
Tupolev Tu-160 (v kódu NATO Blackjack) je sovětský nadzvukový strategický bombardér s proměnlivou geometrií křídel. Stroj dosahuje maximální rychlosti 2250 kilometrů za hodinu. Je schopen letět při zemi rychlostí těsně na hranici rychlosti zvuku, což mu umožňuje podlétnout straší typy radarových deštníků a rychle se přiblížit k cíli. Při vývoji byla věnována pozornost také snížení radarového odrazu, i když stroj nemá vlastnosti stealth jako americký B-2 Spirit.
Jde o největší a nejtěžší současný bojový letoun - maximální vzletová hmotnost činí 275 000 kg. Pro srovnání Northrop B-2 Spirit dosahuje asi 150 000 kg. Koncepčně podobný nadzvukový čtyřmotorový Rockwell B-1B Lancer, jenž má také měnitelnou geometrii křídel, váží 215 000 kg a Boeing B-52 Stratofortress váží kolem 220 000 kg.
Stroj vyvíjený od poloviny sedmdesátých let minulého století byl do výzbroje zařazen v roce 1987. Vyrobeno jich bylo 36 kusů, i když původně jich sovětská a později ruská armáda plánovala získat rovnou stovku.
Základní údaje:
- délka: 54,1 m
- výška: 13,1 m
- rozpětí křídel: min. 35,6 m (55,7 m)
- prázdná hmotnost: 110 t
- max. vzletová hmotnost: 275 t
- max. náklad: 40 t
- dostup: 16000 m
- dolet: 14500 km
- max. rychlost 2250 km/hod
