Nemoc 1. světové války se vrátila a udeřila na Ukrajině. Plynatá sněť zabíjí zraněné

Plynatou sněť způsobují bakterie Clostridium, pojmenovaná je podle plynových bublin, které se tvoří pod kůží. Bakteriím se daří v nekrotické tkáni bez kyslíku, což pacientovi způsobuje silnou bolest, otoky, změnu barvy tkáně a pocit praskání při pohybu plynu.

Infekce nastupuje obvykle s těžkými zraněními, jako jsou například střelné rány, když se dotyčnému dostane opožděného ošetření. „Do nemocnice se lidé dostanou třeba až za několik týdnů, co byli zraněni. Předtím v podzemních bunkrech a udržováni při životě, jak to nejlépe jde,“ popsal deníku The Telegraph Alex, dobrovolný zdravotník z oblasti Záporoží.

Válka dronů totiž v podstatě znemožnila evakuaci zraněných vojáků. A v podmínkách, v jakých se nacházejí, se infekce šíří alarmující rychlostí. Většina lékařské péče se nyní odehrává v bunkrech a sklepech opuštěných budov, jediných místech, kam se nedostanou drony. Jeden zdravotník, který se nedávno vrátil z jedné z těchto provizorních klinik, neopustil podzemí tři týdny, protože to bylo příliš nebezpečné.

„Čím déle se čeká, tím omezenější jsou rekonstrukční možnosti, protože dochází k progresi mrtvé a umírající tkáně… Hlavním problémem se stává infekce u těchto typů ran,“ uvedl Alastair Beaven, ortoped, který sloužil v Afghánistánu.

„Plynatá sněť je něco, o čem se učíte ve škole… Na Ukrajině to ale vidíte, protože lidé sedí s těžkými zraněními v bunkrech a nedostává se jim řádné péče. Prostě je nemůžete dostatečně rychle přesunout do nemocnice, abyste je mohli řádně ošetřit,“ řekl Alex.

Podzemní zařízení jsou také často nesterilní a dodání zdravotnického materiálu je extrémně náročné, protože cílem dronů jsou často konvoje a vozidla.

Léčba pacientů, u nichž se projevila plynatá sněť, je obtížná a uzdravení není zdaleka zaručeno, a to ani v těch nejlepších nemocnicích. „Za normálních okolností léčba plynaté sněti zahrnuje chirurgické odstranění odumřelé, infikované nebo poškozené tkáně spolu s velmi silnými dávkami antibiotik,“ řekla Lindsey Edwardsová, docentka mikrobiologie na King's College London.

„Je to extrémně život ohrožující infekce. Pokud se neléčí, úmrtnost se blíží 100 procentům,“ dodala.

Na Ukrajině je však popsaný chirurgický zákrok, stejně jako cílené používání antibiotik, často téměř nemožné kvůli omezenému přístupu do laboratoří. „Za normálních okolností byste mikroby prozkoumali, kultivovali a použili různé techniky, abyste zjistili, zda existuje nějaká rezistence na léky,“ uvedla Edwardsová a pokračovala: „Také byste testovali, která antibiotika by byla nejúčinnější. Tohle všechno je v polních nemocnicích nemožné.“

Podle lékařů je na Ukrajině momentálně velký problém rezistence vůči antibiotikům. Ta stoupá nejen v důsledku zranění a opožděné či neúplné antibiotické léčby, ale především častého používání širokospektrých antibiotik, což vše podporuje šíření bakterií rezistentních na léky. „Jedním z největších problémů, které máme, je, že došlo k obrovskému nárůstu rezistence na antibiotika,“ řekl Alex.