Článek
„Pojď sem, pojď sem. Budeš žít. Dobře, dobře, pojď sem!“ navigoval Američan v ukrajinském jazyce vojáky, kteří se vynořili ze zákopu. „Klekněte si, prosím!“ požádal je dál.
„Ukaž ruce,“ žádá je dál, aby je mohl spoutat. Ruský voják se mu snaží vysvětlit, že byl před časem zraněn a nemůže dát ruku dozadu, aby ho spoutal. „Ty jsi třístovka?“ ptal se americký dobrovolník v narážce na kód označující zranění. Ruský voják přitakává, nakonec je i přesto spoután.
„Kde jsou cigarety?“ ptá se Američan zajatců, aby jim je mohl nabídnout. Vytáhne krabičku z kapsy jednoho z nich a dá každému jednu. „Zapalovač?“ ptá se. Zajatci řeknou, že nemají, tak sežene jiný a popřeje jim „dobrou chuť,“ než je jeho spolubojovník odvede do úkrytu za stromy.
Pak přijde čas na průzkum obsazeného podzemního úkrytu, kde jsou další ruští vojáci. „Dobře, dobře, ukaž ruce,“ dává pokyny Rusům. „Nebudu střílet. Jsem Američan, nerozumím moc rusky. Stůj v klidu,“ uklidňuje je a vyvádí je ven.
Ptá se jich, zda nejsou zranění. Jeden ukazuje na nohu. „Za kým mám jít?“ ptají se ho. „Ticho,“ okřikne je, než je Ukrajinci odvedou z pozice.
63. samostatná mechanizovaná brigáda zvaná Oceloví lvi schválně zveřejnila video, aby ukázala zdvořilost, s jakou se jejich americký dobrovolník choval k nepřátelským vojákům. „Podívejte se na úroveň ukrajinského jazyka amerického dobrovolníka a zejména na jeho zdvořilost. I Rusové byli překvapeni,“ poznamenala brigáda.
