Článek
Bitva o Bachmut je krvavý masakr připomínající hrůzy první světové války. Obě strany se opevňují v zákopových systémech a neustále se navzájem ostřelují prostřednictvím těžkého dělostřelectva. Fotografie a videa svědčí o brutalitě bojů. Z celých lesních ploch zůstaly jen pařezy. Drony záměrně shazují granáty do zákopů, ve kterých se muži krčí v bahně. Tisíce vojáků na obou stranách jsou zabity, zmrzačeny a zraněny, píše Jan Jessen v reportáži pro server morgenpost.de.
Muž jménem Volodomyr je svědkem této hrůzy. Je mu přes 30 let, pochází z jihu Ukrajiny, má vyzáblý obličej. Po ruské invazi v únoru se dobrovolně přihlásil k obraně své vlasti. Zapaluje si jednu cigaretu za druhou. Před válkou byl nekuřák.
Vojáci v Bachmutu na konci ledna
„Znáš film Světová válka Z?“ zeptá se a vyfoukne kouř do vzduchu. Film je hollywoodská hloupost o zombie apokalypse. „Ale přesně takhle to tady vypadá,“ říká voják a odmlčí se. „Rusové hnali vlny vojáků přímo do naší palby. Plahočili se přes těla svých mrtvých kamarádů směrem k našim pozicím. Když jsme vystřelili, ani neuhnuli.“ Volodomyr to nechápe. Myslí si, že Rusové byli zdrogovaní. Kdo by se tak choval?
V prosinci byla jeho jednotka převelena na frontu v Bachmutu. Předtím bojovali u Chersonu. Ve 20členném kádru, který vede, měli několik měsíců tři zraněné. V případě Bachmutu nabraly ztráty na rychlosti. Z jeho praporu s původními 500 muži jich zůstalo 70. „Je to úplně jiná válka než na jihu,“ říká. Nikdo na to nebyl připraven: „Je to peklo.“
Ostře kritizuje ukrajinské vojenské vedení. Nechápe, proč se musí Bachmut držet, proč nebylo možné rozšířit obranné linie. „Posílají do bitvy lidi, kteří byli právě mobilizováni a měli malý výcvik, a ti to nezvládají.“
Ulice Bachmutu 29. ledna
„Když jsem vyprostil mrtvého kamaráda, stál přede mnou jeden z nových posil. Jen se třásl, stěží udržel pušku. Musel jsem ho profackovat, abych ho donutil střílet,“ popisuje. Volodymyr říká, že nechápe „lhostejnost a strategickou hloupost“ ukrajinského vojenského vedení v bitvě o Bachmut.
Volodymyr a jeho muži byli schopni udržet své postavení devět dní. Jednoho dne se dostali pod desetihodinovou neustálou palbu nepřítele, který je téměř obklíčil. Teprve potom ustoupili.
V Čajkovského ulici na západě Bachmutu stojí památník věnovaný Osvoboditelům Donbasu. Připomíná dobu, kdy vojáci sovětské Rudé armády vyhnali z oblasti wehrmacht nacistického Německa. Nyní potomci těchto vojáků Rudé armády bojují mezi sebou. Ještě v září tu stáli lidé ve frontách na potraviny. Nyní je oblast jako po vymření.
Kolik z původních 80 tisíc obyvatel je stále ve městě, není známo. Jeden stojí ztracený na kraji silnice, vysoký, štíhlý muž. Vypadá zmateně a nechce opustit město. Nebojí se? „Je mi to jedno,“ říká.
Potřebujeme 200 stíhaček, žádá Ukrajina
