Írán mistrně aplikuje taktiku ekonomického šoku, popisuje expert Bříza

Bříza popsal, jak Írán postupuje: „V tuto chvíli mistrně aplikují taktiku ekonomického šoku. Za cenu malých nákladů jsou schopni, když už ne přímo zdevastovat ekonomiku světa, tak minimálně způsobit takovou paniku, která hrozí tím, že se konflikt propíše do celosvětové globální ekonomiky ve formě recese. To je na konfliktu nejnebezpečnější, protože investice nemusejí být velké.“ Teherán se snaží rozkolísat světovou ekonomiku a vytvořit tlak na USA.

Nějaká dohoda o příměří není řešení, domnívá se analytik: „I kdyby Írán konflikt utlumil, obě strany si daly nějakou pauzu, tak Írán může klidně roky dál pokračovat v konfliktu nízké intenzity. Za určité podpory například Ruska jednou za 14 dní vypálí několik dronů nebo několik raket na Dubaj, případně na tankery. V tu chvíli tu máte zase vlnu paniky, která neumožní uklidnění světových trhů.“

„Na konfliktu je krásně vidět, že nepopiratelné taktické vítězství nemusí znamenat strategickou výhru,“ řekl Bříza k aktuálnímu stavu konfliktu.

Vyjmenoval, čeho bylo dosaženo: „Vojenské cíle, které si americká a izraelská armáda vytkly, byly z vojenského hlediska z drtivé většiny splněny. Neexistuje iránské letectvo. Protivzdušná obrana Iránu je zdecimována. Iránské námořnictvo rovněž neexistuje. Technologický náskok a dominance těchto dvou armád byly doslova a do písmene fatální, ale strategických cílů se nedosáhlo.“

„Strategickým cílem měl být buď pád režimu, byť takto nebyl deklarován, nebo minimálně dostat režim na kolena s tím, že, lidově řečeno, přijde s prosíkem a bude žádat o to, aby mohlo zůstat dál ve funkcích, nicméně za cenu obrovských ústupků, které budou znamenat definitivní konec jaderného programu i postavení regionální mocnosti a taky konec financování teroristických organizací.“

Hlavní problém podle Břízy představuje obohacený uran, kterého má Írán někde mezi 408 a 460 kg: „Teď se hraje především o ten uran. Pokud by režim měl zůstat u moci, tak bude mít ještě větší motivaci vyvinout za každou cenu jadernou zbraň, doslova do písmene za každou cenu, což není akceptovatelné nejenom pro Spojené státy a svět, ale především pro Izrael.“

Ohrožena by se však tím cítila Saúdská Arábie, která by se okamžitě snažila také získat atomovou bombu, upozornil expert: „Je to tak, i Egypt a Turecko by se pokusily dostat se do jaderného klubu. Eskalace by byla bezprecedentní, a to není v ničím zájmu a Evropy obzvláště. Tato situace musí být nějak vyřešena, ať při jednáních, nebo vojenskou akcí. To by znamenalo zmocnit se 400 kg obohaceného uranu, což bude nesmírně komplikovaná záležitost, byť do oblasti směřuje i americká speciální jaderná jednotka, která je schopna pracovat s jadernými zbraněmi, ať už s hlavicemi a jejich deaktivací, nebo s vysoce obohaceným uranem.“ Ten by se buď odvezl nebo rozředil.

„Teď nastala doba pro diplomacii, ale z cílů, které byly deklarovány na začátku prezidentem Spojených států, určitě Spojené státy uhnout nesmí, protože by se to vymstilo nejenom jim, ale i nám.“ Upozornil, že v rámci tlaku je dobré, že Spojené státy přesouvají do oblasti pět tisíc příslušníků námořní pěchoty a uvažuje se o dalších s bojovou technikou.

Kritizoval postup evropských zemí, které nechtěly pomoci USA s uvolněním blokády Hormuzského průlivu. Odmítl jejich tvrzení, že nemají na to prostředky: „Jak Británie, tak Německo disponují celou škálou špičkových lodí, minolovek, které námořnictvo Spojených států buď vůbec nemá, nebo jich má omezený počet. Je to faktická síla, která by mohla něco znamenat, ale jde především o odhodlání postavit se na nějakou stranu konfliktu. Z mého pohledu je jasné, na jakou stranu se musíme postavit.“

Bříza taky upozornil, že Írán se necítí zlomený: „Je paradoxní, že ač vojensky na kolenou, tak přesto vedení revolučních gard a zřejmě i teokratického režimu má pocit, že je na tom lépe než před konfliktem. Ukázalo se, že zbraně, které má v ruce, mu stačí, aby vyvolaly ekonomický šok na planetě.“

Upozornil i na fanatismus, který se neukázal ve Venezuele. Byť válka Írán sjednotila, protože vnější nepřítel sjednocuje, je současně vidět slabost, když se mohou mobilizovat i dvanáctiletí, aby stáli na kontrolních stanovištích. „To ve mně evokuje Adolfa Hitlera a duben 1945, kdy na posledních záběrech vyznamenává příslušníky Hitlerjugend,“ řekl Bříza.

Bříza také upozornil na mocenský posun v íránském vedení. „Zatímco předtím to byla nade vší pochybnost teokratická diktatura, vedená ajatolláhy, kteří do svého středu volili nejvyššího vůdce, tak v tuto chvíli vidím nárůst k významu iránských revolučních gard.“ Vidí to na příkladu ostřelování arabských zemí: „Politické vedení deklarovalo, že za určitých podmínek se nebude útočit tam a tam, přesto tam ty rakety letěly, protože Iránské revoluční gardy dospěly k závěru, že útočit na ta místa je v zájmu iránských revolučních gard, ačkoli to politické vedení mluvilo jinak.“

Expert vysvětlil, jak postupovaly gardy: „Na základě poučení z dvanáctidenní války z minulého roku byly jednotlivé velící funkce delegovány na nižší stupně, čímž se umocnila decentralizace. Oprášili to, co jim vtělil zakladatel teokratické diktatury v roce 1979, ajatolláh Chomejní, který je zřídil právě proto, aby byly strážci duchovních hodnot, kdyby se od nich politické nebo duchovní vedení odchýlilo. Na rozdíl od politického nebo duchovního vedení neměly úplně jasnou strukturu vertikální. Byly založené, aby měly více horizontální strukturu vedení.“

V protrahovaném konfliktu by navíc rostl význam pomoci Ruska, které už začíná posílat zbraně, zejména drony včetně vylepšených původně íránských šáhidů, které se v Rusku vyrábějí a dále rozvíjejí pod názvem Geraň. Ty už dokáží pronikat i silnou protivzdušnou obranou.