Optimismus ano, brzký mír ne. Hamás má hluboké kořeny, vysvětluje analytik Bříza

Byť příměří Bříza oceňuje, o konci konfliktu by nemluvil: „To je předčasné, nicméně jsem nejvíce optimistický za dva roky od masakru ze 7. října. Jsem přesvědčen o tom, že tato iniciativa má největší šanci dojít ke konečné realizaci. I když nemusí být splněné všechny body dvacetibodového plánu, tak ty hlavní, neuralgické se plní. Jsou propouštěna zbylá izraelská rukojmí a izraelská armáda se již stáhla a v tuto chvíli kontroluje 53 procent Pásma Gazy. Teď jde o to, zdali příměří bude moct vyústit v trvalý mír.“

Bříza zmínil také důležité faktory, které umožnily dosáhnout příměří: „Izrael za dva roky dokázal, i když ne sám, eliminovat velké spojence Hamásu v oblasti. Hizballáh, Sýrii i Irán jako takový. V kombinaci s dalšími efekty došlo k tomu, že byla utnuta chapadla proxy spojenců Iránu.“

Bezpečnostní analytik zdůraznil, že významnou roli sehrál americký prezident. „Stěžejní úlohou sehrál ze dvou důvodů Donald Trump - kvůli jeho vztahům se židovským státem a taky kvůli jeho vztahům s arabskými státy Blízkého východu. Dokázal vytvořit soustavu pák a tlačit na obě strany.“

„Ať si myslíme o jeho vyjednávacích taktikách, co chceme, v oblasti Blízkého východu očividně platí. Ukázalo se, že roli hrála jeho taktika strategické nejednoznačnosti, kdy druhá strana neví, čeho je schopen, že pokud nedojde k dohodě, může dát zelenou, aby Pásmo Gazy trpělo ještě více,“ okomentoval.

Připomněl, že Trump tvrdě tlačil i na Izrael. „Izrael odebírá zásadní množství zbraní i komponentů pro zbraňové systémy ze Spojených států, které sám vyrábí. To je věc, kterou nesmíme opomenout stejně jako financování Izraele. Aspektů nátlaku na Izrael tam byla celá řada,“ zmínil Bříza.

Za povšimnutí podle něj stojí také omluvný telefonát, kdy premiér Izraele musel zavolat katarskému emírovi a omluvit se za izraelský útok na budovu Hamásu v Kataru. V této souvislosti zmínil i ústupek USA, jímž je obranná smlouva s Katarem, podle níž mu přijdou v případě napadení na pomoc podobně jako je tomu v NATO.

Švamberk připomněl i další ústupky židovského státu: „Izrael musel spolknout, že nedojde k žádné totální likvidaci Hamásu, garance vůdcům Hamásu, aby mohli přežít, i propuštění některých vězňů, kteří jsou zapleteni do teroristických činů, což vyvolává obavy, aby se mezi nimi neobjevil nový Jahjá Sinvár, který byl také vyměněn z izraelského vězení (v roce 2011, kdy Izrael za jediného uneseného vojáka Gilada Šalita propustil 1027 palestinských vězňů - pozn. red.) a nakonec stál za odporným teroristickým útokem ze 7. října.“

„Výsledkem je průsečík, který je pro obě strany bolestivý, i když se dnes v Izraeli zastavil čas, zastavily se jakékoliv spory, Izrael slaví,“ řekl analytik. Hned ale dodal: „Pilulka zhořkne, protože Izrael musí propustit na 2000 vězňů. Je mezi nimi 250 odsouzených na doživotí, dokonce několikrát, čili to jsou opravdu těžší zločinci, kteří spáchali a způsobili Izraeli velkou bolest.“

Bříza se nedomnívá, že po konci bojů se situace zcela změní: „Vždycky si vzpomenu na izraelskou premiérku z let 1969 až 1974 Goldu Meirovou. Ona konstatovala, že dokud Arabové budou více nenávidět nás Židy, než milovat vlastní děti, tak nikdy nenastane mír. Domnívám se, že tato myšlenka je dodnes platná. Nenávist je tam opravdu hluboce po generace zakořeněná.“

Rychlé ustavení Palestinského státu Bříza nečeká: „Válka způsobila obrovské utrpení na obou stranách. V takové chvíli je těžké zasednout s chladnými hlavami za jednací stůl a domlouvat dvoustátní řešení. To není na stole a nějakou dobu na stole nebude. I uznání státu Palestina ze strany Británie, Francie, Kanady a Austrálie považuji v tuto chvíli za nešťastné, protože v době války by se podobné řešení neměla objevovat. V jeden okamžik to vypadalo, že je Hamás, tedy teroristická organizace, odměňován za ta zvěrstva, která udělala, protože kdyby k tomu nedošlo, tak nevěřím, že by tyto státy uznaly Palestinu.“

Důvodů, proč nenastane dvoustátní řešení je však více, protože není jasné, na jakém území by Palestinský stát vznikl - kde by bylo jeho hlavní město. Navíc by byl závislý na vnější podpoře: „To jsou otázky, které musíte dopředu vyřešit, než něco takového deklarujete.“

Rozhodující pro řešení vidí v zapojení arabských zemí: „Obnova Pásma Gazy musí probíhat nikoli pod záštitou Izraele, Spojených států a Západní Evropy, ale arabských států. Je to jejich eminentní zájem. Katar, Saudská Arábie a Spojené arabské emiráty jsou bohaté a měly by přiložit ruku k dílu a podílet se na obnově, a ne mít ruce pryč a pouze kritizovat. Věřím, že prezident Trump má páky, aby je mohl udržet ve hře.“

Bříza upozornil, že panarabismus nefunguje, když Egypt má neustále zavřené hranice Pásmem Gazy a nepřijímal palestinské uprchlíky: „Proč byly vždy jenom obviňovány západní státy nebo Izrael, že nepřijímaly palestinské uprchlíky? Přímým sousedem je Egypt, ale do něj byla hranice zavřená. Teď sice je deklarováno, že Palestinci budou mít volnou cestu tam i zpátky. Ale realita bude podle mého názoru jiná. Nevěřím, že Egypt bude ochoten pustit na své území deseti nebo statisíce palestinských uprchlíků. Ale to se musí změnit.“

Švamberk si nemyslí, že by se mohla situace v Pásmu Gazy diametrálně proměnit rychle, i když tam budou proudit arabské peníze: „Teroristické a kriminální sítě, velmi často propojené, žijí desítky let z pašování a využívání levné pracovní síly. A tam jsem opravdu velmi skeptický v tom, že by je bylo možné snadno rozbít, když na jihu Itálie stále působí kalábrijská mafie.“

Analytik s ním souhlasil: „Máte stoprocentní pravdu, Hamás je tam tak zakořeněný a odsává pomoc, která proudí v takovém měřítku, že se toho nebude za žádnou cenu chtít vzdát. Je otázkou, jestli avizovaná vláda technokratů bude toto schopna eliminovat. Otázkou je, jestli v oblasti jsou vůbec tak schopní technokraté. Hlavní ale je, že nastalo příměří, a já věřím, i po těch dvou nezdařených, by toto opravdu mohlo mít šanci na úspěch. Už jenom proto, že se domů navrátí izraelští rukojmí a to je podstatné. Izraelská společnost, po zvěrstvech a masakrech z onoho 7. října, až někdy zaslepeně samozřejmě neviděla to, co se děje v pásmu Gazy.“

Podle analytika se dá čekat, že po konci bojů opět vyvstanou spory v izraelské vládě. „I premiér Benjamin Netanjahu na to může doplatit. Víme dobře, jak je obviňován několik let, že prodlužuje válku ve svůj vlastní prospěch, takže vnitropolitická situace v Izraeli opravdu bude eskalovat.“

Bříza se domnívá, že Netanjahu vyvolá předčasné volby: „On je zkušený politický harcovník. Teď bude považován za vítěze, který dostal domů rukojmí, ale sentiment za pár měsíců vyprchá a pak se to otočí.“ Švamberk upozornil, že se bude tak jako za Goldy Meierové (v případě tzv. jomkippurské války z roku 1973 - pozn. red.) řešit selhání tajných služeb, které nevarovaly před útokem, a Netanjahu bude čelit kritice.

Blízký východ se však promění. Americký prezident se zřejmě pokusí rozšířit abrahámovské dohody mezi Izraelem a arabskými zeměmi i na Saúdskou Arábii. „Určitě se o to pokusí,“ uzavřel Bříza.

Celý rozhovor si můžete přehrát v úvodu článku nebo podcastových aplikacích.