Indolog ke střetu mezi Indií a Pákistánem: K jadernému konfliktu je ještě daleko

Jiří Krejčík se domnívá, že letošní konflikt mezi Indií a Pákistánem může být větší než ten v roce 2019, kdy po teroristickém útoku Indie také zaútočila letecky na Pákistán: „V roce 2019 to byla v podstatě nevýznamná šarvátka. Indický zásah byl opravdu malý a poměrně neúspěšný, proto to také tak rychle vyšumělo. Tentokrát to vypadá, že se Indii skutečně podařilo zasáhnout nějaké cíle. Nemáme ještě s jistotou potvrzené, jaké cíle to byly. Indie samozřejmě tvrdí, že zasáhla nějaká teroristická střediska, a Pákistán, že Indie zasáhla civilisty. Ten v odvetě spustil ostřelování přes kašmírské hranice. V tuto chvíli je těžko soudit, kam až se to vyvine. Bude hodně záležet na tom, jak si obě dvě strany útok nebo zásah vyhodnotí, nakolik byl úspěšný z jedné nebo z druhé strany.

Jedno východisko, jak ukončit konflikt, indolog vidí: „Pákistán tvrdí, že několik letounů sestřelil, což by mohl považovat za úspěch a dostatečný výsledek, aby nemusel dál pokračovat.

Potvrzeny jsou zatím tři sestřely. Mělo jít o dvě letadla ruského původu (Su-30MkI a MiG-29) a jeden francouzský rafale. Na prvních záběrech se objevila jen přídavná nádrž rafalu, ale na dalších i motor SNECMA M88 a záběr na závěsník s raketou vzduch–vzduch MICA Příčina sestřelení známa není.

Že by konflikt přerostl v jaderný, i když obě strany mají jaderné zbraně, si přesto Krejčík nemyslí: „Jsme o nějaký krůček blíž k jadernému konfliktu, ale pořád si myslím, že k jadernému konfliktu je velice daleko. Indie se zavázala, že by neměla zaútočit jako první, takže by první musel zaútočit Pákistán. Takovýto rozsah vojenských operací pořád pro Pákistán není dostatečným důvodem použít jaderné zbraně.“

Jedno nebezpečí ale vidí: „To, čím Indie v poslední době začala vyhrožovat, že odstřihne Pákistán od vodních dodávek, protože vlastně do Pákistánu přitékají z Indie všechny pandžábské řeky plus Indus. Pákistán řekl, že v tom případě by se nezdráhal jaderné zbraně použít.“

Aktuální však toto nebezpečí není, řekl Krejčík: „Je to nějaká forma diplomatického nátlaku. Pokud by Indie něco takového udělala, tak by se to stalo až v horizontu několika let, protože na to Indie nemá infrastrukturu.“

„A je potřeba zvážit ještě další faktor, protože s oběma zeměmi sousedí Čína, která v posledních letech s Pákistánem docela čile a plodně spolupracuje. Má tam nejrůznější strategické a obchodní zájmy, takže Čína na žádné jaderné eskalaci také nemá zájem a dá se očekávat, že bude různými diplomatickými formami tlačit na Pákistán, aby z konfliktu pokud možno vycouval,“ upozornil indolog na vliv dalšího velkého hráče v oblasti.

„V podstatě všechny země apelují na Indii i na Pákistán, aby se konflikt pokud možno pokusily vyřešit co nejmírnější cestou,“ dodal k reakci velmocí.

Jestli byla teroristická skupina, která povraždila 26 turistů, napojena na pákistánskou tajnou službu ISI, není podle hosta podcastu jasné: „Indie s naprostou jistotou tvrdí, že tedy za útokem stály síly nějakým způsobem podporované z Pákistánu, nicméně doteď pro to tvrzení nepředložila důkazy.“

Dřív však Pákistán zapojen do podobných útoků byl, připomněl Krejčík: „Když se na přelomu osmdesátých a devadesátých let naplno rozhořel kašmírský separatismus v  indické části oblasti Kašmíru, tak Pákistán nejrůznější separatistické i teroristické organizace podporoval a přiznával to. V posledních letech Pákistán tvrdí, že je nepodporuje, že jim neposkytuje žádnou vojenskou podporu, pouze morální a diplomatickou. Od teroristických útoků se distancuje.“

Pohybujeme v rovině tvrzení proti tvrzení, kdy každá z těch zemí říká něco, co si navzájem odporuje. Roli Pákistánu v útoku my rozkrýt nedokážeme, uzavřel tuto hypotézu Krejčík. Nicméně přiznal, že Pákistánu i v případě, že by do útoku nebyl zapleten, situace vyhovuje. Útok na turisty – který je nebývalý, protože se dříve terči útoků stávali vojáci a policisté – podkopává snahu Indie rozvíjet ve své části Kašmíru turismus a zlepšit tak životní úroveň obyvatel, „takže zapomenou na separatistické tendence“.

Kašmír je podle indologa ohniskem konfliktu mezi oběma zeměmi: „Indie s Pákistánem svedla několik válek, některé tedy skutečně nebyly ani v Kašmíru. Nicméně Kašmír můžeme považovat za hlavní ohnisko toho konfliktu.“

Že by se konflikt brzo vyřešil, nepovažuje Krejčík za pravděpodobné: „To není na pořadu dne. Stávající situace je pro oba dva státy docela výhodná. Mají Kašmír rozdělený zhruba na půl. Pákistán kontroluje část, Indie kontroluje část, občas se navzájem ostřelují přes tu linii kontroly. Samozřejmě že žádná z těch zemí nechce, aby se celé to území připojilo k té druhé, protože by to znamenalo obrovskou strategickou výhodu. Zároveň je poměrně nereálné, že by Kašmír dosáhl toho, po čem dlouhodobě touží, tedy úplné nezávislosti. To by se na něj velice brzy vrhly všechny tři sousední mocnosti včetně Číny.“

Otázka Kašmíru má pro Indii i vnitropolitický význam: „Separatistické tendence (v Kašmíru) pro Indii představují docela zajímavé téma, na kterém se dá kultivovat voličská podpora, že je to vlastně nějaká taková ta odbojná část Indie, kterou je potřeba zpacifikovat. Indie má podle odhadů ve své části Kašmíru rozmístěnu zhruba třetinu svých ozbrojených složek, takže tam je velká snaha to území nejenom dostat pod kontrolu, ale ještě na něm případně mobilizovat nějakou voličskou podporu z hlediska národní bezpečnosti a národní jednoty.“

Na závěr Krejčík upozornil na jednu specifickou věc týkající se pákistánského jaderného arzenálu: „Je docela zajímavé, že mají nad arzenálem decentralizovanou kontrolu, tam není jenom jeden člověk, který by měl kufřík s tím červeným tlačítkem. Takových lidí je v Pákistánu víc. Je tu potenciální nebezpečí, že se nějaký generál opravdu rozhodne, že to tlačítko zmáčkne on.“

Pákistán je ovšem v v geograficky nevýhodné pozici: „Táhne podél indických hranic, takže pro nějaké menší jaderné údery je jeho pozice mnohem nevýhodnější. Jaderné hlavice slouží primárně k odstrašování, a ne k tomu, aby byly reálně použity.“

I ve velkém nejaderném konfliktu by zřejmě Pákistán tahal za kratší konec provazu. „Pokud by došlo na nějaký konvenční konflikt, tak Pákistán pravděpodobně nemá příliš velké šance, protože indická armáda je dvakrát až třikrát větší. Hlavní město Islámábád se nachází jenom nějakých 80 kilometrů od té současné linie kontroly, takže je to poměrně blízko,“ dodal expert.