Článek
Není paradox, že kritizujete vládu za navýšení objemu zemědělských dotací? Neměli byste být rádi?
Samozřejmě, že to takhle může vypadat, ale je potřeba se vždycky ptát, za jakým účelem to je, komu to má sloužit a co to má přinést. A také, jestli mám promyšlenou celkovou strategii, to nám chybí. Myslíme si, že vláda bude dělat to, co umí a co už za vlády pana Babiše jednou předvedla, to znamená přihrát si peníze, využívat je na maximum pro určité typy podniků.
Schází koncepce, která by směřovala k tomu, co je typické pro evropské zemědělství.
A to je konkrétně co?
To je zemědělství postavené na klasických lokálních, generačně ukotvených farmách, zkrátka na rodinných zemědělských podnicích.
To znamená pryč s velkými agroholdingy?
Ne, to nemyslím. Je tu samozřejmě moderní věk, technologie, jsou tu modely fungování a tak dál. S tímto vědomím to musíme nastavit tak, aby se v zemědělství mohly nacházet úplně všechny druhy podniků, včetně těch super velkých. Protože každý subjekt může něco přinést. Ale nesmí se politika dělat tak, že se vždy zaměří jen na jeden typ.
Platí podle vás v České republice, že jsme zaměřeni pouze na velké podniky?
Nepoužil bych slovo „pouze“, ale jsme zaměřeni na velké podniky.
Kolik takových máme?
Definice Evropské unie říká, že velkým podnikem je ten, který má nad 250 zaměstnanců a určitý obrat. Takových může být možná stovka. Problém je, že my to nejsme schopni přesně určit, i proto, že nesledujeme majetkovou propojenost podniků. To je trestuhodná záležitost. To znamená, že podniky se můžou tvářit jako samostatná družstva nebo akciovky, přitom jsou vlastněny nějakým subjektem. A ten je tudíž konečným beneficientem dotací. To si musíme uvědomit.
S tím souvisí i to, že peníze z dotací pak nezůstávají v daném regionu. Nejdou do jeho rozvoje, ale mateřské firmě. Ta za ně může koupit třeba chemičku v Rakousku.
To, co tady schází a co by nejvíce sloužilo českému spotřebiteli, je podpora lokálního nebo regionálního potravinářství. A aby mezi zemědělcem a konečným spotřebitelem bylo co nejméně článků, protože to ve výsledku jen zvyšuje cenu.
Proč si myslíte, že dotační program na podporu konkurenceschopnosti a podporu zpracování produktů, který vláda znovuzavádí a vyčleňuje pro něj 250 milionů, je určený hlavně firmám Agrofertu a dalším velkým hráčům na trhu?
Vůbec o tom nepochybujeme, že to takhle bude, protože podle podmínek z něj mohou čerpat výhradně podniky nad 250 zaměstnanců. To je naprostý unikát. A samozřejmě teď můžou na ministerstvu říct, že to změní. Celkově je to ale zamýšleno rozhodně tímto způsobem. Teď je tam 250 milionů, ale já si dokážu představit, že pan ministr obhájí, jak to bylo dobré, a budou se tam nalévat další peníze.
Samozřejmě platí, že zpracovatelský průmysl potřebuje podpořit, ale musíme na to jít strategicky. To, co tady schází a co by nejvíce sloužilo českému spotřebiteli, je podpora lokálního nebo regionálního potravinářství. A aby mezi zemědělcem a konečným spotřebitelem bylo co nejméně článků, protože to ve výsledku jen zvyšuje cenu.
To je naprosté porušení ústavních práv vlastníka, který se musí rozhodovat svobodně o tom, co se svou půdou udělá.
Říkáte, že vláda nemá žádnou ucelenou koncepci zemědělské politiky. Ale pokud chce dotacemi podpořit zpracovatelský průmysl a tím potravinovou soběstačnost, není to jasný cíl?
Je potřeba se podívat na programové prohlášení podrobněji. Můj dojem je takový, že první čtyři odstavce jsou napsané umělou inteligencí. Jsou tam nasypaná témata, která rezonují ve společnosti… Jsou z toho krásné věty o tom, co by se mělo.
Ale dál už pak z toho vycházejí témata, jak by to chtěla vláda udělat. A podle našeho názoru jsou ultra špatně, protože zasahují vlastnická práva nebo zasahují přímo do trhu.
Zkuste tedy v bodech říct, co je podle vás nejhorší?
To, jak chtějí takzvaně zajistit transparentnost v potravinovém řetězci. Chtějí sledovat a zveřejňovat marže. Z toho bude akorát byrokratická válka. Je to zase další snaha útočit a vzájemně se obviňovat. Takhle se situace v potravinovém řetězci řešit nedá.
Ale nemají právě malí zemědělci problém s maržemi velkých řetězců? Není to přesně to, co i vy kritizujete?
Ale takhle se to rozhodně nevyřeší. Vždycky platí zákon silnějšího, jen se najdou jiné cesty, jak se to udělá. A nakonec to dopadne na zemědělce, kteří už tam pak třeba nebudou moct prodávat vůbec nic.
A další věc - píše se o tom, že vláda zabrání spekulacím se zemědělskou půdou…
…ano, a prostředkem má být předkupní právo pro aktivní zemědělce.
Kategoricky nesouhlasíme, přestože jsme zemědělci a přestože také hospodaříme na propachtované, tedy pronajaté půdě. Protože to je naprosté porušení ústavních práv vlastníka, který se musí rozhodovat svobodně o tom, co se svou půdou udělá. Institut předkupního práva si může kdokoliv kdykoliv sjednat. Je to jenom o tom, aby spolu strany jednaly.
Tohle je jen přihrávka určité skupině lidí, a hlavně na to doplatí dva miliony jednotlivých vlastníků v této zemi. Je to naprosto přes čáru a proti tomu budeme kategoricky bojovat, použijeme všechny páky, včetně Ústavního soudu, aby se tohle nestalo.
Je prodej české půdy zahraničním investorům velký problém? Je možné, aby zemědělství fungovalo bez dotací? Jaké země mají pro farmáře dobře nastavená pravidla a co přináší nový zákon, který umožňuje vznik rodinných hospodářství? Celý rozhovor s předsedou Asociace soukromého zemědělství Jaroslavem Šebkem si můžete pustit v úvodu článku nebo ve všech podcastových aplikacích.
Rozhovory o tématech, která hýbou společenským děním. Moderují Eva Mikulecká, Michael Rozsypal a Karolina Brodníčková.
Odebírejte podcast také na Spotify, Apple Podcasts či na platformě Podcasty.cz a zapněte si upozornění na nové díly.
Poslechněte si také naše další podcasty: