Příběh Viky: Matka mě týrala fyzicky, otec psychicky. Nikdo z okolí nezakročil

„Začalo to brzo. Moje nejstarší vzpomínky jsou na to, jak mě máma mlátila. Moje máma byla alkoholička, táta bral drogy a mlátil ji, ona mlátila mě. To byl začarovaný kruh,“ vzpomíná Viky na své dětství.

Viktorie od malička považovala za normální rány pěstmi, které jí následně matka zakrývala make-upem. Do školy nosila dlouhé oblečení, i když bylo horko, aby nikdo neviděl modřiny na jejím těle. „V sedmi letech jsem se chtěla zabít, protože toho na mě bylo hodně,“ líčí své rané pocity.

Sama Viktorie dodnes nechápe, proč někdo nezakročil. „V družině se často stávalo, že jsem tam byla jako poslední. Museli volat domů. Viděli, že se připotácela ožralá matka. Je nemožné, aby si ničeho nevšimli. Jenom to neřešili,“ vysvětluje.

Když bylo Viktorii devět let, odjel otec pracovně pryč. Situace vygradovala, matka se vrátila domů opilá a na Viky čekalo peklo. „Přišla, vysklila dveře, vytáhla mě za vlasy. Odstřihla mi kus vlasů, protože jsem je neměla rozčesané. Začala do mě kopat, nadávat mi, hodně mě zbila,“ vypráví o několikahodinovém fyzickém útoku, který doprovázely i slovní nadávky.

Otec druhý den odvezl Viktorii do nemocnice, odkud se volala policie. Viky následně vystřídala život u babičky, pobyty v psychiatrických léčebnách, pěstounskou péči na přechodnou dobu, dětský domov, diagnostický ústav i dětský domov se školou.

V dětském domově Viktorii sexuálně obtěžoval vychovatel. Bránila se, ale nikdo jí nevěřil, což v ní vzbudilo vztek. Následoval pobyt v diagnostickém ústavu. Během jejího pobytu jí rodiče vybrali peníze ze spořícího účtu od babičky s dědou. Odjeli bez ní k moři na dovolenou a zbytek obnosu matka utratila za alkohol.

„Diagnostický ústav je nejhorší věc. Zažila jsem tam hrozné věci, nenáviděli mě tam, šikanovali mě. Byly tam děti, které se snažily zabít svoje rodiče a pak jsem tam byla já, kterou obtěžoval vychovatel a chodila jsem pozdě ze školy. Tam jsem se naučila všechny špatné věci,“ popisuje Viky své zkušenosti.

Z ústavní péče se Viky vrátila zpět matce, poté, co se údajně zbavila své závislosti na alkoholu. Situace se ale nijak nezlepšila, ba naopak. Vyzkoušela znovu i bydlení s otcem, který se o ni nestaral, snižoval jí sebevědomí a domů vodil feťáky. Viktorie se sebepoškozovala, rozvinula se u ní anorexie, deprese a hraniční porucha osobnosti.

„Modřiny zmizí, ale ty slova v člověku zůstanou napořád. Mám v sobě věty, které si budu pamatovat, i když mi byly řečeny v šesti letech,“ míní Viky se smutkem v očích. Svým příběhem chce dodat sílu ostatním obětem domácího násilí.

Celý příběh si můžete přehrát na videu nebo si jej poslechnout v audiopřehrávači v úvodu článku. Viky můžete slovně podpořit na sociálních sítích Novinek a iniciativy Pod svícnem.