Ondřej Hejma: Na zahraniční filmy byli nadržení všichni. I komunisti

„My jsme dělali voice over,“ říká skromně Hejma a přiznává, že si vždycky jako mistra dabéra představoval například Františka Filipovského. „Myslím, že česká škola dabingu je naprosto mimořádná,“ dodává.

Češi si podle něj zahraniční filmy v češtině oblíbili, stejně jako Němci, protože jsou líní a nejde jim o to, slyšet originál, ale svoje herce. Navíc před sametovou revolucí nebylo ve společnosti tolik jazykově vybavených lidí.

„Základem všeho byl videorekordér, který umožnil, že se sem kazety ze zahraničí různými cestami dostávaly. Lidé po nich hrozně toužili, ale neuměli anglicky, a proto jsme tady byli my,“ vzpomíná Hejma, který se tehdy živil i jako simultánní tlumočník.

Filmy do Československa proudily převážně z Německa, i když úplnou výjimkou nebyly ani ty z Holandska. Na pašování kazet se údajně podílel i Karel Gott. „Karel filmy miloval. Zbožňoval Jamese Bonda,“ přibližuje hudebník dobu, kdy se filmy nemohly dovážet legálně, ačkoli o ně byl zájem napříč celou společností.

Na západní snímky se prý toužili dívat všichni, včetně komunistů. Lidé proto hledali způsob, jak se k zakázanému zboží dostat. A tak zahraniční kinematografii začali tehdejšímu Československu zprostředkovávat amatérští dabéři.

„Byla tam normální ,telebrnda‘, video a magneťák. Ležel jsem většinou na posteli, abych měl pohodlíčko. Měl jsem mikrofon a prostě jsem jel,“ vypráví Hejma, jak vypadalo amatérské dabingové studio, na jehož produkty čekávala nedočkavě i Jitka Zelenková nebo František Ringo Čech.

Na západní filmy se koukalo i na oficiálnějších místech, než byly byty amatérských dabérů nebo jejich přátel. „Na institucích jako třeba Filmexport, který dovážel filmy, nebo Ústřední půjčovna filmů měli vždycky svoji projekční místnost, a když přišel film ze zahraničí jako nabídka, tak sice věděli, že ho nekoupí, ale před tím, než ho odmítli, pustili ho všem svým kámošům,“ přibližuje Hejma dobové poměry.

Mezi snímky, které se mu dostaly pod ruce, patřila například Pomáda, Policejní akademie nebo Terminátor, jehož ovšem znal ještě před tím, než ho viděl ve skutečnosti. „Terminátor byl výjimečná záležitost, protože už jsem ten film znal, přestože jsem ho neviděl. To je, co?“

Hejma dostal totiž za úkol přeložit scénář pro Filmexport, což byl podnik, který sbíral nabídky od filmařů ze světa, kteří u nás měli zájem točit. Dřív než však k nějaké spolupráci došlo, musel přijít text k posouzení. „Jednou jsem do ruky dostal scénář Terminátora, abych ho přeložil do češtiny, a absolutně mě zaujal. Bylo to tak dokonale napsané, že když jsem seděl u psacího stroje, tak jsem ten film viděl. A pak přišel na kazetě a já ho viděl doopravdy,“ vzpomíná Hejma.

Ve videu se můžete podívat i na ukázky rychlodabingu z dřívějších dob, které pochází z dokumentu Králové videa od režiséra Lukáše Bulavy.

Dalo by se tenkrát dabováním živit? A jaká je budoucnost dabingu tváří v tvář umělé inteligenci?

Na celý rozhovor se podívejte na videu, poslechnout si ho můžete i v audiopřehrávači v úvodu článku.