Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Je pozoruhodné, že v českém prostředí nemají lidé bez speciální průpravy pro vnímání Ruska potíže s videi natočenými mobilizovanými ruskými muži, kteří si stěžují, že se na ně všichni vykašlali s ubytováním, stravou a vyzbrojením. To je situace, která by se dala bez námahy zařadit například do děje Osudů dobrého vojáka Švejka. Horší je to s epizodami, v nichž vystupují ženy.
Váže se k nim čerstvý ruský vtip. Potkají se na ulici dvě ženy a jedna druhé říká: „To ale máte super kožich! Zabili vám muže, nebo syna?“ Vysvětlení spočívá ve faktu, že na jednom z mimořádně rozšířených videí je zachycena skupinka žen, jimž zahynuli na Ukrajině muži nebo synové, každá dostala za svého zabitého kožich, všechny své kožichy drží v rukou a procítěně děkují, že je o ně tak pěkně postaráno.
Ve stejné době obíhalo sítěmi jiné video, na němž žena ve středním věku vypráví mládeži, jak je válka skvělá, užitečná, správná. Loni se objevil výstup, kde matka, které zabili ve válce syna, pronáší projev, jak je na to hrdá. Připomenout je rovněž třeba Putinovy výroky na loňském setkání s údajnými matkami zabitých vojáků, na němž jim vykládal, že muži v Rusku se stejně většinou uchlastají nebo zahynou pod koly aut, takže mnohem lepší je jít bojovat za vlast, čti za něj, Putina, a tam hrdinně ukončit svou pozemskou existenci.
Čerstvě se přidala propagandistka Margarita Simonjanová, která vyzvala Rusy, aby neváhali jít do záhuby, protože beztak jednou umřou, takže není velký rozdíl mezi tím, jestli se to stane za deset, dvacet, třicet let, anebo teď hned. Varoval bych před evropským vyhodnocením situace, že se tento přístup k životu nařizuje Rusům násilně shora a že není sdílen. Problém je právě v tom, že sdílen je.
Věčně opilý, věčně podrážděný a násilnický manžel nebo syn je často pro ženy lepší mrtvý než živý, protože za prvé už neprudí a za druhé za něj dostanou peníze, auto nebo kožich. Mimořádně rozšířené ruské rčení, které je zároveň filozofií většiny obyvatel, zní: „Nikdy jsme nežili dobře, nemá smysl s tím ani začínat.“
Táhne se to od sovětských dob a v tomto smyslu se nezměnilo v těch sociálních vrstvách, které se nedokážou oddělit od všemocného státu, a to je většina, vůbec nic. Jejich život, život jejich nejbližších a život obecně stojí v jejich očích za starou belu. I proto je nechávají v naprostém nezájmu desítky tisíc mrtvých ukrajinských žen a dětí, a kdyby Rusko šlo dál, zůstanou hluší a slepí k případným civilním obětem mezi Poláky, Slováky, Čechy…
Očima Saši Mitrofanova: Tak nám odešel Babiš
