Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Z názvu plyne, že jde o čtvrtstoletí Putinova pobytu v čele ruského státu, kdy byl po většinu času prezidentem a také premiérem. Dokument sestává z úryvků Putinových rozhovorů se Zarubinem a jinými novináři prostřídaných záběry z ruského a mezinárodního života počínaje závěrem minulého století.
Aby to nebylo k uzoufání nudné, má diváky upoutat reportérova prosba, zda by nebyl Putin tak hodný a neukázal mu svůj kremelský byt. Zazní v půl druhé v noci, neboť předtím měl Putin nespočet jednání a po rozhovoru se Zarubinem hodlá pracovat dál v domácím prostředí. Také vypadá poměrně unaveně, ale snaží se tvářit moudře a mile.
Provede reportéra přepychovými komnatami, kde se mimo jiné skví portrét cara Alexandra III. a ikony, otevře ledničku s potravinami jedině ruské provenience a nabídne protějšku kefír a čokoládové pochoutky od běloruského prezidenta. Zarubin mu klade otázky typu Jak to děláte, že jste tak skvělý? a osamělý Putin, jehož jedinou ženskou je matička Rus, jeho a diváky poučuje, jak to v životě chodí.
Stručně to lze shrnout takto: Od okamžiku, kdy se kníže Vladimir rozhodl pro pravoslaví, Západ Rusko nenávidí a chce ho zničit. A od doby Ivana Hrozného, který odmítl katolictví, je tato nenávist bezbřehá, proto o hodném Hrozném šířil Západ fejky, že je děsný despota. Každý ruský vůdce má proto jednu hlavní povinnost: chránit Rus před zlým, zlotřilým, proradným Západem.
Ruští lidé, vypráví Putin uprostřed kremelského paláce, nejsou jako ti zápaďáci. Západní člověk myslí jenom na hmotné statky, zatímco ruský člověk na pohodlí kašle a žádá duchovno. Vždy rád umře za vlast. To je ilustrováno záběry z války na Ukrajině a monologem vdovy ruského vojáka, která před Putinem pláče dojetím z toho, že ona a její manžel vykonali největší skutek svého života. Jeho hrdinský čin spočíval v tom, že se nechal zabít na Ukrajině, a ona pro blaho vlasti„obětovala své ženské štěstí“ (to je citát).
Putin se v dokumentu, jako mnohokrát předtím, rozplývá, že právě v čele takového národa stojí. Před 80 lety totéž řekl jiný vůdce z tamních končin, Josef Stalin:
„Naše vláda udělala mnoho chyb… Jiný národ by mohl vládě říci: nesplnili jste naše očekávání, odejděte, my dosadíme jinou vládu, která uzavře mír s Německem a zajistí nám klid. Ale ruský národ na to nepřistoupil, protože věřil ve správnost politiky své vlády a přinesl oběti, aby zajistil porážku Německa. A tato důvěra ruského národa v sovětskou vládu se ukázala být rozhodující silou, která zajistila historické vítězství nad nepřítelem lidstva – nad fašismem.
Děkujeme mu, ruskému národu, za tuto důvěru!“